Svislé cihlové konstrukce tvoří základní stavební prvky budov, ať už jde o obvodové zdi, vnitřní příčky, nosné sloupy, nebo pilíře. Jejich výstavba musí dodržovat řadu pravidel.

Stavba zahrnuje několik klíčových kroků:

1. Návrh a projektová dokumentace: Základem je kvalitní projekt, který zohlední statiku, požární odolnost, tepelnou izolaci a další požadavky na danou konstrukci. Projekt by měl zahrnovat výkresy, specifikaci materiálů a technologický postup stavby.

2. Materiály: Základním materiálem jsou cihly, které se liší typem, rozměry a vlastnostmi. Běžně se používají pálené cihly, pórobetonové tvárnice, vápenopískové cihly a další. Dále je potřeba malta pro spojování cihel, armovací prvky pro vyztužení konstrukce a další materiál dle typu konstrukce.

3. Založení stavby: Stavba svislé cihlové konstrukce začíná založením, které přenáší zatížení do země. Typ základu závisí na typu konstrukce, podloží a dalších faktorech.

4. Zdění: Cihly se kladou na maltu a spojují se do zdiva. Důležité je dodržovat správný postup zdění, vazbu cihel a ložné spáry.Zdivo se vyztužuje armovacími prvky v místech s větším zatížením.

5. Dokončovací práce: Po vyzdění se provádí omítky, obklady, nátěry a další povrchové úpravy dle požadavků.

Důležité normy

Definice zdiva podle EN 1996-1-1 Navrhování zděných konstrukcí (Eurokód 6) zní: „Zdivo je seskupení zdicích prvků uložených podle stanoveného uspořádání a spojených maltou.“

Zdivo (a tudíž jeho jednotlivé komponenty) musí splňovat základní požadavky. O některých jsme se již zmínili, ale nyní trochu podrobněji: bezpečnost; trvanlivost a rozměrovou stálost; únosnost a tuhost; požární odolnost; tepelnou ochranu a akumulační schopnost; ochranu proti hluku; zdravotní nezávadnost; schopnost propouštět vzdušnou vlhkost apod.

K zajištění těchto požadavků musí společnou měrou přispět i jednotlivé komponenty zdiva – zdicí prvky, malty pro zdění a omítky. Velký vliv na konečné vlastnosti zdiva má však pečlivost a způsob jeho provedení. Proto cílem Cihlářského lexikonu je blíže definovat jednotlivé složky zdiva a podrobněji popsat technologii zdění a omítání stěn z cihel.

Zásady provádění zděných konstrukcí jsou uvedeny v ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí a nově v EN 1996-2 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 2: Volba materiálů, konstruování a provádění zdiva.

Přehled pálených zdicích prvků

Cihly jsou určeny pro různé druhy zdiva: pro zdivo nosné i nenosné; výplňové a příčkové; vnější a vnitřní a jednovrstvé i vrstvené.

Pro určitý druh zdiva je možné použít pouze některé druhy cihel a určitý druh malty a omítky odpovídající budoucí funkci zdiva.

+ Sortiment cihel se dělí na:

– cihly pro tzv. tradiční omítané zdivo, kam patří především cihla plná (CP) a cihly příčně a podélně děrované (CDm, CV 14, Pk-CD apod.) bez větších nároků na tepelnou izolačnost stěny;

– cihly pro omítané zdivo z tepelněizolačních cihelných bloků typu THERM se všemi potřebnými tvarovými doplňky, včetně bloků se zvýšenými tepelněizolačními vlastnostmi, tzv. superizolační;

– cihly speciální, například pro zvukoizolační stěny;

– cihly pro omítané zdivo z tepelněizolačních broušených bloků THERM, pro tzv. zdivo s maltou pro tenké spáry;

– zvláštní skupinu tvoří cihly pro lícové zdivo – lícovky a klinkery.

Malty pro zdění

Postupem doby absolutní většina našeho stavebnictví (snad s výjimkou několika málo soukromých stavebníků) přešla na používání tzv. suchých maltových směsí (SMS). Technologie výroby a stálá výstupní kontrola zajišťují trvale vysokou kvalitu SMS. Díky způsobu výroby lze připravit SMS pro různá použití.

Ložné spáry

Cihly se pokládají do rozprostřené maltové vrstvy, která ve zdivu vytvoří ložnou spáru. Tloušťka ložné spáry u cihel pro tradiční zdění má být 10 mm (CP, CV 14, Pk-CD, CdK, CD-INA, CD-IVA apod.) nebo 12 mm (CD_m) s přípustnou tolerancí ±4 mm.

Tloušťka ložné spáry pro cihly THERM vyplývá z používaného výškového modulu stavby 250 mm a jmenovité výšky cihel THERM 238 mm. Ložná spára nesmí být příliš tenká ani příliš tlustá, její tloušťka má být v průměru také 12 mm. Tato tloušťka zcela postačuje k vyrovnání přípustných rozměrových tolerancí cihel. Tlustší nebo nerovnoměrně tlusté ložné spáry snižují pevnost zdiva a v důsledku rozdílných deformačních sil sousedních různě tlustých spár mohou vznikat místa se zvýšeným napětím. Malta se musí nanášet tak, aby celá cihla ležela v maltovém loži.

U staticky namáhaných stěn musí být ložná spára vždy promaltována zplna. Za staticky namáhané stěny se považují všechny vnitřní nosné stěny z cihel a vnější stěny, které ve stavbě přebírají též nosnou funkci.

Další požadavek

U zdiva vnějších stěn k požadavku na únosnost přistupuje další základní požadavek, a to na poměrně vysoký tepelný odpor. Normou ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov – 2. část stanovené požadavky splňují cihelné bloky THERM určené právě pro vnější zdivo. Pro zdění běžně používaná obyčejná vápenocementová malta má však zhruba 5x horší tepelnětechnické vlastnosti než samotné cihelné bloky, čímž při společném použití ve zdivu dochází k určité ne nevýznamné degradaci tepelněizolační schopnosti cihelných bloků THERM.

Popsanou nevýhodu odstraňuje použití tzv. lehké malty, která při zachování pevností v tlaku obyčejné malty má navíc výborné tepelněizolační vlastnosti téměř dokonale eliminující „tepelné mosty“ v ložných a případně i ve svislých spárách. Zcela nenahraditelná je lehká malta u vnějších stěn s kruhovým půdorysem, kde je nutné maltou vyplňovat klínovitě se rozevírající svislé (styčné) spáry.

Z tepelného hlediska ještě lepším řešením jsou tenké ložné spáry o tloušťce 1-3 mm, které se mohou provádět ze speciálních malt pro tenké spáry pouze při použití cihel se zabroušenými ložnými plochami – tzv. broušených cihel. U takového zdiva nejsou ložné spáry již téměř viditelné.

-jik-