Střešní tašky jsou oblíbené už více než šest tisíc let

První pálené střešní tašky

Střešní tašky z pálené hlíny mají mnohaletou tradici. Slaměno-hliněné střešní tašky se vyráběly již v Mezopotámii a Egyptě. Používaly se také na stavbách ve starověkém Řecku a Římu. Pokrývaly střechy chrámů, veřejných budov, ale i domů. Důkazem toho, že je střešní krytina z pálené hlíny odolná a bezúdržbová, je dochování střešní tašky, jejíž stáří přesahuje 4000 let. Odolnost proti vodě a povětrnostním vlivům zajišťovala glazura, která se poprvé na střešních taškách objevila zhruba ve 4. století př.n.l.

Tradiční tvary střešních tašek se vyráběly už ve středověku

Dále do Evropy se výroba střešních tašek dostává zhruba v 11. století, kdy se rozrůstá říše Římská. Střešní tašky se spolu s cihlami vyráběly v cihelnách. Ve středověku se vyráběla Prejzová krytina, Volský jazyk nebo Bobří ocas. Každý tvar tašky má svoje specifika. Ploché tašky – bobrovky vyžadují dvojí krytí, ale jejich tvar je u každé tašky stejný. Naopak u profilovaných tašek stačí jedna vrstva. Římské Teguly a prejzy zase musely mít dvojí rozdílný tvar. Oproti tomu Falcovky a Esovky, které do sebe díky svému tvaru zapadají, si vystačí s jedním tvarovým typem. 

První drážková střešní taška

Nové druhy a vylepšení střešních tašek se objevuje hlavně v Německu, Holandsku a Francii. Ve Francii pak byla v 19. století vynalezena drážková střešní taška, označovaná jako Z1. Její základní tvar se používá dodnes. Drážky na okraji tašek zvyšují těsnost v jejich spojích a vyhoví tak i v těžkých povětrnostních podmínkách. V Evropě se od 15. století tašky glazují kvůli zvýšení odolnosti. Výroba tašek byla v té době poměrně pracná a zdlouhavá. Střešní tašky se lisovaly ručně a vypalovací pece byly vytápěné dřevem. Až ve 20. století se zdokonalovala technologie výroby a zvyšovala teplota vypalování, díky níž získávají střešní tašky větší pevnost a tím pádem i delší životnost. Vznikají také nové tvary a formy a také návrat k velkým formátům. Vznikají také posuvné tašky, které jsou určeny pro rekonstrukce historických budov.

Současné střešní tašky vychází z tradičního tvarosloví

V dnešní době můžeme vybírat z mnoha tvarů a barev střešních tašek. Stále se vyrábí klasické bobrovky nebo prejzy, kterými se dají pokrýt i oblé tvary střech. Využívají se nejčastěji pro rekonstrukce historických budov. Velké prejzy se pokládají na sucho a malé prejzy se musí pokládat do malty. Prejzy mohou pokrývat pouze strmé střechy se sklonem větším než 45°.Oproti tomu esovky, které jsou v současnosti vylepšené drážkou na okraji se mohou pokládat na střechy už od sklonu 12°. Tvar falcovek zůstal takřka nezměněný od původních tašek z 19. století. Díky hlavovým a postranním drážkám vyhoví i náročným klimatickým podmínkám. Současné falcovky se vyrábí ve větším formátu než ty z minulosti, což zrychlí pokládku střešní krytiny. Nové tvary tašek jsou většinou plošší a užší. Ostré geometrické linie vzhledově vyhoví minimalistickým novostavbám.

Vzhled střechy ovlivňuje i povrchová úprava tašek

Střešní tašky můžeme pořídit režné, tzn. bez jakékoliv povrchové úpravy, nebo barvené engobou a glazurou. Pro rekonstrukce historických staveb se hodí tašky režné. Režné střešní tašky jsou matné a mají přirozenou barvu pálené hlíny, jejíž odstín se může lišit v závislosti na složení hlíny. Časem se na střešních taškách usazují nečistoty a mechy, čímž střecha získá svou patinu. 

Pokud chceme střešní tašky, které nemění časem svůj vzhled a mají vysokou životnost, zvolíme tašky glazované. Glazura je tenká skelná vrstva, která se nanáší na povrch keramického výrobku a poté se vypaluje. Glazura zvyšuje sytost barev a vytváří hladký lesklý povrch. Také chrání tašku před usazováním nečistot a nepropustí do keramického střepu vodu. Glazura může být transparentní, bílá, červená, černá nebo hnědá. Lesklý povrch glazury vynikne obzvlášť na výrazně profilovaných střešních taškách.

Jestliže chceme střechu v barevném matném provedení, zvolíme engobovanou střešní tašku. Engoba je směs hlíny, vody a  přírodních barevných pigmentů, která se nanáší na keramický střep. Po té je vypálena nebo ještě opatřena glazurou. Neglazované engobované tašky jsou sametově hladké a bez lesku.