Odolnost proti pronikání vody je hlavním problémem při většině aplikací stavebního oblouku. V minulosti byla hmota víceplášťové cihelné klenby dostatečně odolná proti pronikání vody. Dnes se používají tenčí stěny, aby se minimalizovala spotřeba materiálu z důvodu hospodárnosti a efektivity. Přesto musí oblouk zajistit účinnou ochranu proti povětrnostním vlivům odolnou fasádu.

Některé aplikace oblouků nevyžadují opatření proti pronikání vody a izolaci. Obloukové arkády a oblouky podepřené sloupky obvykle neumožňují vodě proniknout do konstrukce a následně i do interiéru budovy.

Zabránit vnikání vody do oblouku ve vnější stěně budovy je stejně důležité jako u jakéhokoli jiného stavebního otvoru. Tuto odolnost lze zajistit použitím systému bariérových nebo drenážních stěn. Drenážní stěna tvořená dutinovou konstrukcí, je dnes nejběžnějším systémem. Pro oblouk by měl být oplechován, přičemž nad všemi místy oplechování by měly být umístěny odtokové otvory.

Oplechování a odvodňovací otvory

Instalace oplechování a odtokových otvorů kolem oblouku může být dost obtížná. Proto odborníci doporučují zvedací plošiny nebo alespoň lešení. Lemování by mělo být instalováno pod obloukem a nad oknem. Lemování by mělo přesahovat minimálně 10 cm za otvor ve stěně, a to na obou stranách a mělo by být otočeno nahoru, aby tvořilo okapnici. Toto oplechování se často označuje jako oplechování vaničky. Měly by být doplněno odtokovými otvory na obou koncích oplechování a ty by měly by být umístěny v maximální vzdálenosti 4 – 6 cm.

Instalace oplechování i jiných typů oblouků, jako jsou kupříkladu segmentové a půlkruhové oblouky, je rovněž značně složitá. Je to proto, že většinu oplechovávacích materiálů je obtížné ohnout kolem oblouku s těsným zakřivením. Pokud je rozpětí oblouku menší než asi 0,9 m, lze jednu část oplechování zásobníku umístit do první vodorovné maltové spáry nad obloukem. Při rozpětí oblouku větším 0,9 m lze oplechování ohnout podél stěny oblouku s překrývajícími se úseky. Alternativně lze použít kombinaci stupňovitého a vaničkového oplechování. Aby se vytvořil schod, měl by se konec nejbližší oblouku otočit nahoru, aby se naplocho vytvořil na opačným konci.

Oplechování působí jako přerušení vazby. Pokud je oplechování instalováno nad obloukem, zatížení oblouku se pravděpodobně zvýší a statická odolnost oblouku se sníží. Instalace oplechování u opěr ovlivní jejich konstrukční odolnost a měla by být rovněž znovu propočítána statikem.

Krása je v detailu

Oblouk z cihelného zdiva by měl sloužit svému konstrukčnímu účelu a zároveň by měl být atraktivním architektonickým prvkem a doplňovat okolní konstrukci. Je třeba pečlivě zvážit možnosti, které jsou pro oblouk k dispozici z podhledu a šikmého sklonu. Je třeba zvážit správnou konfiguraci opěr a umístění dilatačních spár u každého návrhu.

Analýza oblouku by měla zohlednit umístění dilatačních spár. Pro konkrétní případ více oblouků těsně za sebou by měly být svislé dilatační spáry detailně popsány v dostatečné vzdálenosti od oblouku, aby vodorovné tahy oblouku dostatečně odolávaly opěrám a nedošlo k deformaci. U dlouhých oblouků by měly být dilatační spáry umístěny i podél osy opěr mezi oblouky. V tomto případě nebudou vodorovné tahy od sousedních oblouků působit proti sobě, takže účinná délka opěr by se měla snížit na polovinu a mělo by se zkontrolovat překlopení každé poloviny opěry.

Také čtěte: Stavíme cihlový oblouk (1.): Úvod do konstrukce a vysvětlení pojmů

Oblouky lze konfigurovat v různých hloubkách, velikostech a tvarech cihel a vzorů sppojování. Oblouk se obvykle skládá z lichého počtu cihel kvůli estetickému vzhledu. Obloukové pasy jsou obvykle kladeny v radiální orientaci a nejčastěji dotváří okolní zdivo. Oblouk však může být tvořen i cihlami, které jsou tenčí nebo širší než okolní zdivo a pro zpestření mohou mít jinou barvu. Další variantou je vystupující nebo zapuštění víceprstencových oblouků, aby vznikly stínové linie nebo štítkový pruh.

Cihlové zděné oblouky se staví ze dvou různých typů dílců. Prvním z nich jsou kuželové nebo klínovité cihly. Tyto cihly jsou vhodným způsobem zúženy, aby se dosáhlo maltových spár o stejné tloušťce podél oblouku. Druhým typem jsou neděrované, obdélníkové cihly. Při použití obdélníkových cihel jsou maltové spáry zúženy tak, aby se dosáhlo požadovaného. V některých případech se používá jejich kombinace. Například šikmý oblouk je s kuželovým základním kamenem a obdélníkovou cihlou. Tento oblouk je podobný oblouku jackovému, ale může být úspornější, protože vyžaduje pouze jednu cihlu speciálního tvaru.

Výběr kuželové nebo obdélníkové cihly může být určen typem oblouku, rozměry oblouku a tím, dosáhnout požadovaného vzhledu. Některé typy oblouků vyžadují více unikátních tvarů a rozměrů cihel, pokud je jednotná maltová spára. Například cihly v tradičním zvedacím oblouku nebo eliptickém oblouku mají různé rozměry a velikost tvarů od opěry až po základní kámen. Naopak u půlkruhového oblouku jsou všechny cihly stejně velké a mají i stejný tvar.

Typy oblouků s mnoha různými tvary a velikostmi cihel by měly být speciálně objednány u cihlářů. Nedoporučuje se je řezat až na stavbě.

Při výběru obloukových cihel je třeba vzít v úvahu rovněž rozpětí oblouku. U krátkých obloukových rozpětí je vhodné použít kuželové tvarovky, aby se zabránilo příliš širokým maltovým spárám v extrados. Oblouky s větším rozpětím vyžadují méně kuželovitých zdí, a proto je lze tvořit obdélníkovými cihlami a kuželovými maltovými spárami.

Tloušťka maltových spár mezi cihlami oblouku by měla být maximálně 19 mm a minimálně 3 mm. Při použití maltových spár tenčích než 6 mm, je třeba zvážit použití velmi kvalitních spár, nebo použití kalibrovaných cihel, které splňují rozměrovou toleranci. Obvykle se používají kuželové cihly a maltové spáry o stejné tloušťce kvůli vzhledu.

Hloubka oblouku závisí na velikosti a orientaci cihel použitých k vytvoření oblouku. Obvykle je hloubka oblouku násobkem šířky cihly. U konstrukčních oblouků se minimální hloubka oblouku určuje z konstrukčních požadavků. Pokud je oblouk podepřen nadpražím, lze použít libovolnou hloubku oblouku. Hloubka oblouku by měla být rovněž podrobně stanovena na základě měřítka oblouku ve vztahu k měřítku budovy a okolního zdiva. Pro zajištění správné vizuální rovnováhy a měřítka by se hloubka oblouku měla zvětšovat s hloubkou a s rostoucím rozpětím oblouku. Protože estetika oblouku je subjektivní, neexistují pro ni žádná pevná pravidla.

Nicméně následující pravidla pomohou vytvořit oblouk se správným měřítkem. U segmentových a půlkruhových oblouků platí, že hloubka oblouku by měla být rovna nebo větší než 25 mm na každých 300 mm a rozpětí klenby nebo 100 mm) podle toho, která hodnota je větší. U klenby jack by měla být hloubka klenby rovna nebo větší než 100 mm plus 25 mm pro 300 mm rozpětí oblouku nebo 200 mm, podle toho, která hodnota je větší.

Například minimální hloubka oblouku pro rozpětí 2,4 m by měla být 200 mm pro segmentové oblouky a 300 mm u oblouků s výsuvnými oblouky.

Hloubka valených oblouků závisí i na hloubce okolního cihlového zdiva. Pružení a extrados klenby by se měly shodovat s vodorovnými maltovými spárami v okolním cihlovém zdivu.

Obvykle se hloubka klenby rovná výšce 3, 4 nebo 5 vrstev okolního zdiva v závislosti na výšce zdiva.
Klínový kámen může být z jedné cihly, více cihel, kamene, betonových prefabrikátů nebo terakoty. Vyhněte se použití cihly, která je mnohem vyšší než přilehlé sloupky. Pravidlem je, že stěžejní – centrální – kámen by neměl přesahovat sousední cihly oblouku o více než jednu třetinu hloubky oblouku. Pokud se použije stěžejní kámen, který je větší než sousední oblouková cihla nebo je vytvořen z jiného materiálu, je jednou z možností použít pružiny, které odpovídají klíčovému kameni.

Použití velkého hlavního kamene má svůj základ jak v účelu, tak ve vizuálním efektu. U většiny typů oblouků je pravděpodobné, že první trhlina při poruše oblouku vznikne v místě maltové spáry, která je nejblíže středu rozpětí oblouku. V tomto místě se první maltová spára posune dále od středního rozpětí a zvýší se tak odolnost proti poškození a praskání. Z estetického hlediska dodává velký svorník variabilitu měřítka a může představit další zdivo a materiály na fasádě, které doplní barvu a texturu.

Pokud je klíčový kámen tvořen více než jednou zdicí jednotkou, vyhněte se umístění menší jednotky ve spodní části. Jinak je větší pravděpodobnost, že se při zatížení oblouku dojde k sesuvu. Rovněž se dává přednost tomu, aby koruna oblouku (horní část vrchol základního kamene) shodovala s vodorovnou maltovou spárou v okolním zdivu, aby byl oblouk úhlednější.

Nespěchejte s odstraňováním výztuh

Správné provedení cihlové zděné klenby závisí na správných metodách výstavby a pozornosti věnované provedení. Rozvržení oblouku před stavbou pomůže zabránit špatnému rozmístění stěn, které má za následek silnější maltové spáry a nesymetrické oblouky. Některé aplikace oblouků, jako jsou soudkovité klenby a kopule, mohou být zcela samonosné, a to i během stavby. Většina dnes používaných zděných oblouků však vyžaduje řádné podepření a vyztužení.

Konstrukční i nekonstrukční oblouky by měly být po celou dobu výstavby řádně podepřeny. Stavějí se pomocí dočasného podepření, které se nazývá centrování, nebo pomocí trvalých podpor, jako je např. vycentrování.

Centrování se používá k přenesení hmotnosti cihlové zděné klenby a zatížení, které je klenbou podporováno, dokud není klenba dokončena a dokud samotná klenba nezíská dostatečnou pevnost. Termín vystředění se používá proto, že podepření je označeno pro správné vycentrování a umístění cihel tvořících oblouk. Vystředění je obvykle zajištěno dřevěnou konstrukcí.

Pečlivá konstrukce vystředění zajistí hezčí oblouk a předejde se problémům s uspořádáním, jako je nestejný počet cihel na obou stranách základního kamene.

Bezprostředně po umístění klínového kamene se provede velmi mírný posun centrace směrem dolů, tzv. uvolnění, může být provedeno tak, aby se obloukové sloupky přitiskly k sobě a stlačily maltové spáry. Uvolnění pomáhá zabránit vzniku oddělovacích trhlin v klenbě. V žádném případě by se centrování nemělo odstraňovat, dokud není jisté, že zdivo je schopno přenést všechna zatížení. Předčasné odstranění centrování může mít za následek zhroucení oblouku.

Centrování by mělo zůstat na místě nejméně sedm dní po zhotovení oblouku. Delší doba vytvrzování může být vyžadována, pokud je oblouk postaven v chladných povětrnostních podmínkách a pokud je to nutné ze statických důvodů.

Zatížení oblouku a jeho statická odolnost závisí na množství zdiva, které obklopuje oblouk a zejména cihlového zdiva. Vhodná doba odstranění vycentrování pro statiku oblouku by mělo být stanoveno s ohledem na předpoklady uvedené ve statické analýze oblouku. Je dobré počkat, až se před odstraněním vycentrování vytvrdí i zdivo nad obloukem.

Na maltě záleží

Všechny maltové spáry by měly být zcela vyplněny, zejména u konstrukčního prvku, jako je oblouk. Pokud byly použité k vytvoření oblouku duté cihly, je velmi důležité, aby všechny lícové skořepiny a koncové pásy byly zcela vyplněny maltou. Oblouky se někdy staví z cihel položených ve vojenské orientaci (v řadách). To může být obtížné při pokládání cihel a zároveň dosažení zcela vyplněné maltové spáry. To platí zejména pro oblouk s kuželovými maltovými spárami. V takových případech může pomoci použití dvou nebo více prstenců z obloukových cihel kladených v řádkové orientaci.

-jik-
Foto: iStock