Stavební boom, kterého jsme svědky v posledních letech, byl sice nepatrně zbrzděn pandemií, ale podle všech ukazatelů brzy opět nabere rychlé tempo.

Stavebnictví zažívá obrovský rozkvět, a novela stavebního zákona, kterou připravuje současná vláda, uvolní developerům ruce od všech myslitelných omezení. Nejásají urbanisté, ochránci přírodní ani zastánci kulturních památek, ale stavebníci si mnou ruce.

Má to ale háček. Pokud se brzy něco nestane, budou na stavbách chybět kvalifikovaní zaměstnanci. Počty žáků hlásících se do stavebních řemesel stále ubývá. Doba, kdy opouštělo učiliště stovky kvalifikovaných zedníků ročně, je minulostí. V současnosti je problém zaplnit žáky novou třídu, protože se hlásí pět, šest, maximálně osm žáků.

Přitom je, co se učit. Během posledním let došlo v zednickém řemesle k velkému rozvoji stavebních technologií. Objevilo se mnoho nejrůznějších druhů materiálů, pojiv i speciálního nářadí. To všech musí učitel sledovat a průběžně předávat svým žákům. Bez těchto znalostí nemůže budoucí zedník na stavbu nastoupit. Populace českých zedníků stárne, aniž by se dařilo je plnohodnotně nahradit mladými absolventy učilišť.

Cech zedníků chce vrátit řemeslu jeho vážnost

Proto vznikl před dvěma lety Cech zedníků, který se bude snažit tento trend změnit. Je překvapivé, že tak tradiční řemeslo, jakým zedník bezesporu je, si vybudovalo svou cechovní instituci až třicet let po Sametové revoluci. Vysvětlení nejspíš spočívá v tom, že malý řemeslník těžko může budovat instituci s celostátní působností, a velké stavební firmy toto téma nezajímá.

Zedník není stavební dělník

O zednících se často mluví jako o stavebních dělnících. Toto nedorozumění spadá ještě do období socialismu. Jako důkaz mluví statistiky, kde jsou ve sledovaných ukazatelích právě data o stavebních dělnících, ale údaje o zednících a kvalifikovaných řemeslnících tam chybí. Bude úkolem nově vzniklého cechu tento návyk změnit.

„Za socialismu byla střední třída a řemeslníci nežádoucí, proto došlo k degradaci při spojení s dělnickou třídou. Přitom řemeslník potřebuje k naplnění všech předpokladů pro výkon kvalitního řemesla ovládat celou řadu odborných znalostí, dovedností a ještě navíc potřebuje získat i několikaleté zkušenosti, než se může stát Mistrem svého řemesla,“ říká předseda cechu Ing. Drahoslav Matonoha.

Široká veřejnost tak nemá šanci se dozvědět, že při výstavbě například liniových staveb, když uvidíme větší skupinu lidí, tak jenom dva bývají řemeslníci, třeba zedník a zámečník. Ostatní jsou stavební dělníci. Tito řemeslníci hlídají kvalitu stavebních prací, a mají také oproti ostatním zaměstnancům stavební firmy dvojnásobný plat.

Cech zedníků chce náhled na tuto profesi změnit. Posazuje i takzvané mistrovské zkoušky, které by měly rozlišit mezi vyškoleným dělníkem, který má naučené pouze některé základní činnosti, od kvalifikovaného pracovníka, který ví, co dělá, a nese odpovědnost za volbu materiálu a technologií.

Zahraniční dělníci mohou inspirovat, ale situaci nezachrání

Kvalifikované síly dnes zkrátka chybí a podle cechu nepomůže ani dovoz stavebních dělníků ze zahraničí, protože tam se používají odlišné technologie a materiály. Nehledě na to, že podle stavebních firem už Česko není pro zedníky z Polska, Slovenska nebo Ukrajiny zajímavá země. Přesto Ing. Matonoha tuto variantu úplně nezatracuje. „Tato cesta negarantuje spásu, ale přínos některých jednotlivců, kteří prošli českým středním odborným vzděláním může být inspirativní i pro naše žáky.“

Cech zedníků sdružuje několik odborných škol a firem, mezi kterými jsou i dodavatelé stavebních materiálů a živnostníci. Na nedostatek učňů i odborných pracovníků poukazuje Hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy. Uvádí, že počty těchto profesí jsou tak nízké, že už se dostáváme za kritickou hranici, za níž následuje propad odvětví.

Důvodem nedostatku českých řemeslníků je rovněž lákadlo práce v zahraničí. Platí to především v příhraničních oblastech, kde se vyplatí jezdit za lépe placenou prací do Německa nebo do Rakouska, což je škoda, protože už i v Česku jsou zákazníci zvyklí za kvalitní práci řemeslníkům dobře zaplatit. Bohužel sehnat kvalitního řemeslníka je dnes bohužel otázka i několika měsíců.

Zedník je jedno z nejstarších řemesel

Cech je novodobým pokračovatelem tradičního profesního společenstva. Je otevřen všem osobám podnikajícím ve stavebních oborech. Úkolem cechu je informovat a koordinovat propagaci především zednického řemesla a dalších stavebních řemesel.

Zedník je jedno z nejstarších řemesel, které se dochovalo a technicky se rozvíjí podle požadavků člověka. Písemné prameny dokládají sdružení zedníků už na počátku šestnáctého století. Vydavatelem cechovních privilegií byla nejčastěji světská vrchnost. Ve větších městech, kde působilo více řemeslníků, existoval pro jednotlivá řemesla samostatný cech.

Cech spolupracuje s výrobci materiálů ve smyslu získávání nejnovějších informací o těchto materiálech a jejich vlastnostech. Volné finanční prostředky chce využívat na propagaci kvalitního a inovativního řemesla tak, aby se zvyšovala jeho prestiž i zájem společnosti o řemeslo.

Členem cechu se může stát každý občan starší 18-ti let. Noví uchazeči jsou přijímání na základě podání přihlášky a jejich členství schvaluje představenstvo.

Zedník byl vždy vážený člověk, není důvod, aby to dnes bylo jinak

Ještě nedávno samostatné obory jako např. obkladačství nebo omítkářství splynuly se zednictvím. Naopak vznikly nové samostatné obory související například s rozšiřováním některých stavebních materiálů, jako je například sádrokartonářství.

Zedník pracuje buď samostatně nebo ve větších skupinách při komplexních výstavbách. Sám zvládne stavební práce menšího rozsahu, většinou v bytech. Jedná se o začišťování po elektroinstalatérech nebo vodoinstalatérech. V obou případech může být zedníkovi k dispozici tzv. přidavač (pomocný stavební dělník).

S nedostatkem kvalifikovaných zedníků se nepotýkají pouze stavební firmy, ale i jednotlivci. Sehnat dnes zedníka pro přístavu nebo drobné zednické práce na domě je nesmírně složitý úkol a vyžaduje trpělivost. Stává se, že zedníci v sezóně pracují i o víkendu, protože jsou mnohdy široko daleko jediní řemeslníci v oboru. A ještě větší problém je stárnoucí populace těchto mistrů v oboru.

Svaz podnikatelů ve stavebnictví si dokonce nechal vypracoval analýzu pracovního trhu, podle níž kritická situace ve stavebnictví může vést až ke zhroucení zaměstnaneckého potenciálu ve stavebnictví.

Podle podnikatelů je jediná šance přesvědčit rodiče, že má smysl dávat své děti právě na toto řemeslo. K tomu by svou osvětou měl pomoct Cech zedníků. Snaží se rodičům potenciálních adeptů vysvětlit, že při současném nedostatku pracovních sil poroste i cena za práci, a to může být velmi zajímavá vyhlídka na budoucí výdělky. Střední škola technická v Přerově, která se snaží vychovávat dělníky desítky let, ve svých propagačních materiálech přímo říká, že skutečný zedník je technik i umělec zároveň. On je ten, kdo dokáže mávnutím kouzelného proutku zhmotnit všechny představy architektů a inženýrů, které byly do té doby pouze na papíře.
Škola připomíná, že zedník musí umět číst a zakreslovat do technické dokumentace, musí chápat podstatu staveb, mít cit pro statiku, ovládat technické normy a předpisy, a musí umět komunikovat s lidmi. Takový zedník je pak skutečným odborníkem a mistrem v oboru. Je žádaný a může si za svou práci žádat adekvátní odměnu.

Oldřich Janeba
Foto: iStock