Co žene ceny stavebních výrobků nahoru a může vláda proti tomu něco udělat?
Mohlo by se zdát, že výrobci cihel jsou šťastní, že se jejich výrobky prodávají o pětinu dráž než na začátku roku, ale mohu vás ubezpečit, že tomu tak není. Jednak ceny cihel ještě nedosáhly cenové úrovně z roku 2019. A navíc žádný výrobce není šťastný, když se ceny pohybují příliš rychle nahoru, protože logicky přijde okamžik, kdy opět zamíří dolů. Podnikatelé nemají rádi extrémy a dávají přednost predikovatelnému vývoji a plynulosti. V čem spatřuji příčiny růstu cen a jaká je perspektiva jejich dalšího vývoje? Ve sféře nákladů a ve vývoji poptávky.

Nejprve tedy k nákladům:
Za prvé: Ceny emisních povolenek atakují rekordní hranice a zásadně k tomu přispívá zpřísňující se politika ochrany klimatu. Jejich cena dnes již přesáhla 60 euro a vše nasvědčuje, že budou i nadále růst a blížit se k hranici 100 €. Vývoj v oblastí emisních povolenek je určován politikou na úrovni Evropské unie a reagovat na něj v krátkodobém horizontu z pozice výrobců je prakticky nereálné. Na zavedení nových „zelených“ technologií je potřeba mnohem více peněz a času.. Problematické je, že růst jejich cen se dotkne nejen přímo nás, jakožto výrobce stavebního materiálu, ale i našich dodavatelů, např. v cenách elektřiny. V konečném důsledku to pocítí i koncoví zákazníci – stavebníci.

Za druhé: Roste cena práce. My jako výrobci může uvádět na trh jeden sofistikovaný výrobek za druhým, ale pokud nemáte kvalifikovanou pracovní sílu, je to spíše kontraproduktivní. Růst ceny práce je dán jednak nedostatkem pracovní síly na trhu, jednak i různými balíčky, které dostávají vybrané skupiny zaměstnanců a které vedou k růstu koupěschopné poptávky. A to nemluvím o stále rychleji narůstající inflaci.

Za třetí: Růst způsobuje nerovnoměrný vývoj na světových trzích, ale to nejsme schopni ovlivnit. Naštěstí se to týká především dřeva, ocele a izolací. Ne tolik cihlářů, kteří mají místní suroviny a prodávají s trochou nadsázky kolem komínu.

Z toho vyplývá, že na straně nákladů nelze čekat nějaký pokles. Ba právě naopak.

A co strana poptávky?
Poptávku rovněž ovlivňují vnitřní a vnější faktory. Ty vnější bych nechal stranou a raději bych se zaměřil na ty, které můžeme ovlivnit. Nedostatek bytů je dlouhodobý, a proto se domnívám, že poptávka klesat nebude i když se nyní staví kolem 30 tisíc bytů ročně. A pokud k tomu přičteme sociální bydlení a ambiciózní program EU zaměřený na renovaci bytového fondu, pak poptávka nebude ještě dlouho uspokojena.

Co s tím? 
K vyrovnání nabídky a poptávky by teoreticky mohlo přispět zvýšení výrobních kapacit. Kde se však najde podnikatel, který by za této situace byl ochoten zainvestovat nejméně miliardou korun novou výrobní linku. Tolik opravdu stojí. A navíc musíte mít jistotu jejího alespoň 80% využití, protože jde o kontinuální výrobu. Poslední cihelna ve střední Evropě vznikla v roce 2008 a postavila ji naše skupina. Od té doby je stále největší a nejmodernější.

Ke stabilizaci stavebnictví – nejen stavebních materiálů, ale i pracovních sil ve stavebnictví, projektování i s tímto oborem spojeném státním aparátu – by však mohl stát, pokud by se choval jako veřejný zadavatel stavebních prací proticyklicky. K dispozici má spolehlivý indikátor ukazující budoucí poptávku v pozemním stavitelství pro nadcházející 2-3 roky.  Ví totiž kolik a v jaké struktuře bylo vydáno stavebních povolení. V kterém jiném oboru máte k dispozici lepší údaje o budoucím vývoji trhu. Pak by pouze stačilo, kdyby vláda v případě poklesu stavebních povolení soukromých investorů, vytáhla již připravené projekty veřejných investic kupříkladu do sociálního bydlení, škol, nemocnic apod. Poptávka by se držela na přibližně stejné úrovni, a pokud by tuto moudrou politiku prováděla vláda konzistentně, přesvědčila by i výrobce k investicím do nových kapacit, zvýšení nabídky a pak by bylo možno očekávat stabilizaci, nebo i pokles cen.