Velká čínská zeď, největší cihlová stavba na světě; Babylonské zahrady; Hagia Sofia, jeden z nejkrásnějších kostelů, který byl kdy postaven; středověký hrad Malbork v Polsku, jenž svojí velikostí připomíná malé město; konstrukce Tádž Mahal v Indii; mrakodrap Chrysler Building v New Yorku. Všechny tyto budovy mají jedno společné: materiál, ze kterého byly postaveny. Jsou to cihly, jeden z nejjednodušších, nejkrásnějších, nejuniverzálnějších a nejstarších prostředků, který je nám lidem znám a se kterým se setkáváme už více než 10 000 let.

Období neolitu

8300–7600 před naším letopočtem – U břehu řeky Jordán byly objeveny nestarší cihly, které měly přibližný rozměr 260 x 100 x 100 mm. Můžeme si je představit jako bochníky chleba. Cihly byly ručně zpracovány hnětením ze směsi hlíny, slámy a vody. Vysoušely se na přímém slunci a používaly se pro zdění. Jako malta se používala řídká směs bláta a hlíny.

Tvar cihel. Autor: J. Hejhálek7300–6600 před naším letopočtem – Druhý typ cihel, který byl vyráběn obdobným způsobem, se objevuje v Jerichu. Cihly mají rozměr 400 x 150 x 100 mm, tvarem připomínají rybí kost s charakteristickými otisky prstu zpracovatele.

5900–5300 před naším letopočtem – V tomto období se začaly pro výrobu cihel používat dřevěné formy. Okolo roku 3000 před naším letopočtem se rozšířilo použití dřevěných forem i do Egypta.

5000–4500 před naším letopočtem – Mezopotámie objevila pálenou cihlu, její výroba však  byla velmi náročná. Naproti tomu horké počasí pomohlo k výrobě nepálených cihel. Až v letech 3100–2900 před naším letopočtem se začaly vyrábět cihly pálené.

2111–2003 před naším letopočtem – V období starověku je cihla na vzestupu. Stává se synonymem pro kvalitní a věčný stavební materiál. Cihla si dokázala vybudovat pozici kvalitního materiálu pro stavby, které jsou jich hodny, jako jsou chrámy, paláce, domy pro bohy, krále a vrchnost. Také jejich hodnota rostla do astronomických výšin, například 504 ks cihel pálených nebo 14400 cihel nepálených se dalo zaplatit kouskem stříbra. Cihla pálená byla 2 až 5x dražší než cihla nepálená.

604–562 před naším letopočtem – V období vlády krále Nabuchadnezara II. je architektura, především babylonská na vysoké úrovni. Svědčí o tom architektonické skvosty jako Visuté zahrady, které se dostaly mezi sedm divů světa. Začaly se používat tvarované a glazované pálené cihly. Cihly se ručně vyřezávají, suší se a následně vypalují. Posledním stupněm úpravy je glazování.

Glazované cihly. Autor: J. Hejhálek

Publikace o cihle

100 před naším letopočtem – Římský architekt a inženýr Marcus Vitruvius Pollio uvádí první zmínku o cihle v nestarší dochované publikaci. Obsahuje deset knih o římské architektuře a historii konstrukci staveb, kde je zmínka o cihle a dlažbě pouze na pěti místech.

Období středověku

r. 1400 – 1600 – Ze středověku se dochovalo jen málo zpráv o způsobu výroby. I popis technologických postupů chybí. Některé informace jsme získali rozborem samotných historických cihel s využitím nejmodernějších postupů. Až na přelomu 15. a 16. století doznala výroba značného pokroku zavedením lisovacího stolu, který měl zásadní vliv na kvalitu výlisku.

Sušárnou byla zpravidla holá zem, popřípadě sláma položená na zemi. Prouděním vzduchu docházelo k odvodu vlhkosti z cihel. Sušicí proces trval až jeden měsíc. Dnes je doba sušení závislá na složení materiálu v cihle a technologii sušení a v případě plných cihel obvykle činí 45 až 90 hodin.

Středověké pece byly velmi podobné pecím z římského období. Měly pevnou podlahu, na kterou se cihly či dlažba skládaly a pod kterou hořel oheň v jednom či více tunelech. Topilo se dřevem.

Úprava cihel a speciální tvary

r. 1600 – 1800 – V období 17. a 18. století přibývá řemeslníků znalých postupů výroby a použití jednotlivých materiálů, kteří dokáží materiály řezat a správně usazovat do svislých konstrukčních celků. Jsou schopni pracovat s detaily stavby, jako jsou klenby, okenní římsy, parapetní prvky či šambrány, často na umělecké úrovni.

Speciální cihly jsou vyráběny z jemného prosetého jílu. Složení vstupní suroviny je konzistentní, což umožňuje výrobu složitých prvků s důrazem na detail. Poté se klade důraz na správné vypalování, aby vznikla vždy stejná červená cihla bez vad a poruch. Po vyjmutí z pece se kladl stejný důraz i na chladnutí (cihla byla náchylná k prasklinám).

Cihla byla dále leštěna do přesně požadovaných rozměrů. Nejlepší řemeslníci dokázali vyrobit zakřivené cihly, a dokonce vyřezávat sochy postav. To vše za použití nejrůznějších nástrojů, sekyr, pil a leštících kamenů. Každou cihlu pečlivě kontrolují.

„Coade stone“

r. 1750 – Architektům se povedlo zpopularizovat styl, jehož protagonistou je například Robert Adam v Anglii. Poptávka je hlavně po kvalitních materiálech, po možnostech vytvořit ornamenty a obrazce, a to jak v malém provedení, tak na velkých budovách. Vyřezávaní kamene je velmi drahé, a tak přichází Eleanor Coade s převratných řešením, které se vžilo pod názvem: „Coade stone“.

Výrobky jsou natolik podobné reálnému kameni, že jsou s ním i o stovky let později stále zaměňovány. Avšak výroba některých, hlavně rozměrných děl z tohoto tzv. umělého kamene začíná přinášet problémy především se smršťováním materiálu a tvorbou prasklin. Eleanor Coade ale nálezá řešení: výroba materiálu je speciálně navržena tak, aby se eliminovalo smršťování na minimum.

Technologie výroby spočívá ve smíchání hlíny s křemenem a rozdrceným sklem s již vypáleným, na prach rozdrceným jílem. A jelikož jsou sklo i jíl už vypáleny, materiál se během procesu nesmršťuje. Eleanor Coade použije bílých jílových kuliček, ze kterých vzniká charakteristicky zabarvený kámen. Smršťování během vypalování se sníží z 20 % na 8 %.

Dne 6. září 1686 definuje Leopold I. poprvé standardní rozměry cihly. Tyto rozměry doznaly ještě dvou úprav, a to v letech 1715 a 1773.

Na Moravě byly uvedeny rozměry trochu odlišné. Dne 18.2.1808 byly stanoveny rozměry 12x6x3 palce (1 dolnorakouský palec = 2,634 cm) po vypálení. Definitivní rozměry na Moravě byly uvedeny až dne 17.8.1810. [1]

Ukázka původního cihlového zdiva z 18. století.

Plná cihla 290x140x65

V Čechách se výroba plných cihel rozvíjela od 9. století. Velkému rozmachu napomohl Karel IV. Od 18 století zaznamenalo cihlářství výrazný rozkvět především ve válkami zmítaných městech, v nichž bývalo do té doby hlavním stavebním materiálem dřevo.

První standardizovaný rozměr plné cihly, a to 11½ ×5¼ × 2¾ palce, je datován r. 1686 (viz výše). Roku 1839 byly předepsány pro Čechy základní rozměry cihel pro zdění 11½ × 5½ × 2½ palce (302 × 144 × 72 mm). Jednalo se o rozměry výrobku po výpalu. Také bylo předepsáno, že na cihlách musí být vyražena značka výrobce (cihelny).

V Čechách známý formát 290x140x65, u něhož se vžilo označení „český formát plné cihly“, byl stanoven 14.4.1883 s příchodem metrologické reformy. [2]

Tzv. český formát plné cihly zůstává stejný již 135 let. Jediné rozdíly nalezneme v kvalitě a způsobech použití. V minulosti jsme se setkali s plnou cihlou na všech částech svislé konstrukce stavby. Nalezli jsme je i na obvodových zdech, někdy až 60 cm šířky, na příčkách, a to nosných i nenosných, na plotech, schodech do domů nebo schodech do sklepních prostor. Můžeme je vidět na opěrných zdech, komínových tělesech i na podlahách stájí pro hospodářská zvířata.

Dnes jsou plné cihly doplňkovým sortimentem staveb. Využívají se především při rekonstrukcích a opravách, uplatnění najdou také v nosných pilířích staticky namáhaných částech stavby. V průmyslových a administrativních budovách soupeří s konstrukcemi z litého betonu a vyzdívkami z pórobetonu.

Nástupci plné cihly

Používání plných cihel probíhá kontinuálně od roku 1883 až doposud. Pouze jejich rozsah použití doznal změn. Do poloviny 20 století se v různých obměnách vyráběly pouze cihly plné, v letech 1946-1960 se přecházelo k cihlám příčně děrovaným typu CDm. V letech 1961–1980 se objevuje typ cihly CDK a CD Týn. Cihly typu CD Týn můžeme považovat za mezník, neboť se jednalo o bloky s rozměry např. 290 × 190 × 215 (délka × šířka × výška) nebo 240 × 365 × 238 mm, neboli o velkoformátové cihelné bloky.

Vývoj výroby cihel (Zdroj: Časopis Stavebnictví)

Výškový modul zdiva byl 250 mm při použití maltového lože o tloušťce 12 mm. V 90. letech přichází cihla současného typu „Therm“ se suchou svislou spárou mezi jednotlivými cihelnými bloky označovanou pero drážka, též P+D. V sousedním Německu se v první polovině 90. let začínají objevovat tzv. broušené cihly, které mají zbroušené ložné plochy. V ČR se začaly vyrábět broušené cihly až po roce 2000. V dnešní době se již setkáváme s cihlami broušenými v rozměrech až 248x500x249. [3]

Plná cihla ve 21. století.

I přes překotný vývoj, který zaznamenaly výrobky pro zdění v posledních padesáti letech, a přes všechny inovační procesy bude mít plná cihla stále své uplatnění. Stavebníci ji využijí při stavbě nosných pilířů pod balkóny rodinných domů či výtahových šachet v nízkopodlažních domech, také pro izolační přizdívky při rekonstrukcích starších domů, dozdívky po opravách nosné i nenosné svislé konstrukce. Plná cihla se uplatní také při stavbě obezdívky komínových těles, i když zde jsou kladeny nároky na to, aby plné cihly splňovaly potřebný počet mrazuvzdorných cyklů, které bohužel nyní v České republice neumí žádný výrobce splnit, a proto se cihly dovážejí ze zahraničí, a to jak v českém formátu 290x140x65, tak v německém formátu 240x115x71.

Naproti tomu cihly atypických, popřípadě historických rozměrů vyrábějí čeští výrobci. Příkladem jsou cihly plné 280x140x50 (oprava Hergetovy cihelny na Praze 1, dodal výrobce Cihelna Štěrboholy), 290x140x50 (oprava Písecké brány na Praze 6, dodal výrobce Cihelna Štěrboholy), 320x160x80 Šancová cihla plná, pevnost P30, výrobce Cihelna Polom nebo 320x160x80 Šancová cihla plná, pevnost P80, výrobce Cihelna Štěrboholy či Šancová cihla plná, pevnost P30, výrobce Zlínské cihelny. Dále jsou to cihly odolávající chemickým vlivům - „Stájová dlažba“ rozměr 240x115x71, výrobce Cihelna Štěrboholy, cihla plná, rakouský formát 250x12x65 od výrobců Cihelna Polom a Zlínské cihelny. 

Mezi výrobce klasického českého formátu 290x140x65 můžeme zařadit v České republice tyto výrobní závody: Cihelna Bratronice, Cihelna Miskolézy, Cihelna Polom, Cihelna Šitbořice, Cihelna Štěrboholy, Cihelna Vysoké Mýto, Zlínské Cihelny, Cihelna Žopy.

Plná cihla vyráběná mimo území České republiky.

Cihla Orange 511 (Zdroj: Lipea)Samostatnou kapitolou jsou plné cihly, které se vyrábějí výhradně mimo území ČR. Jediným výrobcem plných cihel lícových se změřitelnou hodnotou 50 mrazuvzdorných cyklů, a to jak v českém formátu 290x140x65, tak v německém formátu 240x115x71, je Wienerberger. Obě cihly jsou vyráběny ve dvou odstínech světlá a tmavá, k tomu s dokonalou stálobarevností i po mnoha letech. Tyto cihly jsou vyráběny v Rakousku a jsou to cihly tažené.

Ostatní plné cihly se dovážejí z dalších zemí, jako jsou např. Belgie, Holandsko, Anglie aj. Používají se jako dekorační, interiérové a exteriérové materiály pro fasády, pohledové zdi, opěrné zdi, pilíře s hlavními uzávěry HUP v mnoha barevných provedeních a odstínech. Jejich povrch bývá hladký i rustikální. Vyrábějí se jako cihly tažené, ale také jako cihly ražené. Rozměry jsou rozmanité: 210x100x65, 214x98x66, 215x100x65, 215x102x63, 240x115x71. Na dovoz se specializují např. firmy Brickland nebo Lipea. [4]

Dále se můžeme setkat s cihlami se zaobleným rohem nebo cihlami klínovými, které najdou uplatnění při stavbě kanalizačních šachet. Jen okrajově bychom mohli zmínit cihly „Šamotové“ v rozměru českého formátu 290x140x65 i německého formátu 240x115x71. Dalšími cihlami jsou cihly betonové, které jsou vyráběny v rozměru 290x140x65, a cihly vápenocementové, které se vyrábějí v českém i německém formátu. Vzhledem k jejich atypickému využití bychom mohli zůstat pouze u pojmenování.

Text: Ing. Jan Fiala, Foto: Archiv firem, Shutterstock

Použitá literatura

[1] Ing, Jan FialaJiří Hejhálek,  Intro č.3, článek: Historie cihly, Vega s.r.o., Czech Rebublic, 2017, pp. 14-17.

[2] Bc. Kristýna Koubová, Přehled a zhodnocení materialu pro zděné konstrukce v období let 1900 – 2015 v lokalitě západní Čechy, Diplomová práce, Czech Republic, 2015, pp. 36-41.

[3] EXPO DATA spol. s r.o. - časopis Informační centrum ČKAIT s.r.o., Czech Republic, 2011, č. 6-7  [3]

[4] Cihlářský lexicon, Cihlářský svaz Čech a Moravy, Czech Republic, 2007, pp. 16-30.

logo MessengerPoslat Messengerem