Pouhé konstatování, že ve stavebnictví chybí prakticky všechny profese, je sice pěkné, ale nic se tím neřeší. Cihlářský svaz Čech a Moravy oslovil vybrané zástupce středních odborných škol a učilišť a pokusil se monitorovat, jak jsou jejich názory, co je pálí, co zvládají a kde by se co mělo zlepšit. Ukazuje se, že na Slovensku řeší prakticky stejné problémy jako v tuzemsku.

Na dotazy odpovídá SLAVOMÍR BORTNIK, mistr odborného výcviku, Spojená škola stavebná, Bardejov, Slovensko:

Současnou bariérou ve stavebnictví je právě nedostatek kvalifikované pracovní síly. Daří se vám plnit obory podle vašich představ?

Zájem o řemeslo je již několik let nízký. Rodiče nechtějí, aby jejich děti těžce pracovaly, a tento jejich pohled se přenáší na jejich potomky. Není proto divu, že převládá negativní názor. I proto se nám nedaří nabírat tolik žáků, kolik by potřeboval trh.

Jakými cestami hledáte studenty?

Organizujeme dny otevřených dveří, docházíme i na základní školy, uveřejňujeme články v tisku, rozdáváme letáky, máme internetové stránky a další různé propagační akce.

Kde pociťujete největší propad zájmu? O které obory je nejnižší zájem a o které naopak největší?

Nejmenší zájem je o učební obory zedník, pekař, obuvník, čalouník, truhlář a všechna zemědělská odvětví. Největší zájem je o gymnázia.

Daří se vám propojovat výuku s praxí v konkrétních firmách?

Je to dost těžké. Složitá legislativa nám svazuje ruce. Ale i přesto se nám daří během studia dostat žáky na reálnou stavbu. Například od 16. března do 5. dubna se naši žáci v rámci projektu Erazmus dostali na stavbu bytového komplexu v Praze v Argentinské ulici, kterou tam staví společnosti Swietelsky a Metrostav. Díky agentuře Educo se tak žáci mohli setkat s nejnovějšími technologiemi.

Dělali jste si někdy průzkum toho, kolik absolventů zůstane v oboru?

Ano, průzkum si děláme a vychází nám, že zhruba 60 procent absolventů zůstává pracovat ve stavebnictví.

Pociťujete nízkou prestiž stavebnictví? Děláte něco pro její zvýšení?

Ano, pro mnoho lidí je nošení „montérek“ je symbolem méněcennosti a ne jako odznak hrdosti, že umím něco postavit nebo opravit a lidé mě potřebují. V tomto směru je naše společnost orientovaná spíše na obleky a teplou kancelář. A co proti tomu děláme? Organizujeme besedy s úspěšnými zaměstnavateli, absolventy, s výrobci stavebních materiálů a různých strojů a nářadí, různé soutěže, školení, kurzy… Každou zakázku podrobně dokumentujeme a poukazujeme na význam tohoto odvětví, přednosti a je kouzlo.

Myslíte si, že si stavební firmy začínají uvědomovat nedostatek lidí na trhu a absenci nastupující generace a samy přicházejí na školy s návrhy na řešení?

Určitě ano. Je to kritická situace. Velký stavební boom, velké investice přivedou naší společnost do bodu, kdy máme peníze, ale není je kde investovat, kde postavit a kdo by to realizoval. Největší katastrofou je člověk, který drží v ruce cihlu, ale nemá ponětí, jak ji umístit do zdi, ale protože pracovat se musí, tak šup na stavbu. A výsledek? Popraskané a vlhké zdi, zatékající střecha atd. Firmy na školy přicházejí hledat vhodné lidi, ale byla by potřeba i zvýšená angažovanost státu a začít pracovat s žáky již na základní škole. Když budeme již malé děti vést k řemeslu, tak se povědomí společnosti postupně změní. Duální systém v dnešní podobě na stavbách fungovat nebude. Do roku 1989 existovaly školy přímo u podniků a fungovalo to. Jen tak na okraj.

Máte dostatek prostředků – materiálních i personálních - na to, abyste dokázali předávat studentům nejnovější poznatky v oboru? Je dostatečná vazba učitelů na praxi ve firmách?

Jestliže dám na misku vah prostředky a na druhou obrovskou nabídku materiálů a nejnovějších technologii, tak je to rozhodně málo. Možnosti vzdělávání učitelů a mistrů odborného výcviku na tyto technologie je prakticky nulová. Nám se ale dobře spolupracuje přímo s firmami. Jako příklad bych uvedl Xella Slovensko, Rigips – Technologická agentura, Cihelna Šterboholy, KB-Blok systém, Cemix, Wienerberger a vypíchnul bych i stáže u společností Swietelsky stavební a Metrostav.

V dalším díle seriálu, který nadjete v této rubrice příští týden, přineseme rozhovor s Ing. Karlou Labudovou, ředitelkou Střední průmyslové škole stavební v Opavě.

Čtěte také:

O budoucnosti oboru se rozhoduje právě nyní

Text: Jiří Kučera, Foto: Archiv

logo MessengerPoslat Messengerem