Konstrukční systémy budov rozhodují o vlastnostech, statickém uspořádání a v neposlední řadě i o architektonickém pojetí stavby. Z hlediska konstrukčních systému rozlišujeme základní skupiny na jednopodlažní, vícepodlažní budovy a halové stavby. Ty se pak dále člení na stěnové, sloupové, kombinované a systémy pro výškové budovy, případně tzv. superkonstrukce pro stavby se speciální konstrukcí a architekturou. 

Z hlediska klasické výstavby rodinných domů a bytů se nejčastěji používají systémy pro jednopodlažní a vícepodlažní budovy, a to stěnové s kombinací sloupového systému. U staveb bytového charakteru se často používají stěnové systémy podélné nebo příčně. Mohu být i kombinované, což umožňuje vyšší počet podlaží v budově.

Pro systém hrubé stavby je u obytných staveb výhodné využívat zděné stěnové systémy, které vynikají jednoduchostí a rychlostí provádění a zejména cenou zhotovení. Splňující požadavky na statiku stavby, požární odolnost, akustické vlastnosti, tepelnětechnické vlastnosti a mnohé další.

Jedním z nejčastěji používaných materiálů pro hrubé konstrukce budov jsou keramické tvarovky; pro vícepodlažní budovy se kombinují s železobetonovým monolitickým skeletem nebo stěnovým systémem. Společně pak mohou vytvořit funkční a přijatelné prostředí pro obytné budovy.

Stavby se stěnovým systémem, a to zejména větší bytové stavby, kombinují i rozdílné technologie zdění. Pro obvodové zdivo se využívá přesného zdiva na tenkovrstvé technologie zdění a pro vnitřní nosné konstrukce, které jsou velmi často i nejvíce zatěžované a jsou u nich vyšší požadavky na akustiku, se používá zdivo s vyšší pevností zděné na tradiční maltu.

Jednopodlažní stavby především rodinných domů využívají v drtivé většině stěnové systémy, obvykle v kombinaci nosného obvodové zdiva a vnitřního zdiva nosného a příčkového. Zde je konstrukční systém velice často přizpůsoben požadavkům architektury a specifickým požadavkům zejména obvodového stěnového systému. U vícepodlažních rodinných domů jsou pak kladeny požadavky i na statiku vnitřních nosných stěn. Pro celkové ztužení domů se velice často využívá těžké stropní konstrukce, například keramické, která přispívá k celkové tuhosti stavby. Tato konstrukce se ojediněle používá i pro zhotovení těžké střechy, kdy je konstrukce stropu provedena ve spádu střešní roviny a přispívá k lepšímu klimatu podkroví a v případě zvýšeného hluku (např. v blízkosti letiště nebo hlučné komunikace) eliminuje tuto zátěž v interiéru. Domy bez ztužení stropní konstrukcí je potřeba posuzovat zvlášť obezřetně a je vždy vhodné, aby takovéto zdivo (zejména obvodové) bylo masivnější, případně aby bylo ztuženo vnitřním systémem nosných stěn. Tzv. volné dispozice bez tuhých vnitřních stěn nejsou z hlediska statiky vhodné. Ideální jsou masivnější konstrukce, které splní i požadavky na tepelnětechnické a akustické parametry s vyztužením pomocí vnitřních nosných stěn.

Konstrukce jednopodlažních objektů s volnou dispozicí se pak řeší za pomocí sloupového systému v kombinaci se zděnou vyzdívkou a používají se nejčastěji pro účely obchodu nebo skladování. U těchto objektů je kladen důraz především funkci a statiku, další vlastnosti se pak nahrazují dodatečným opatřením (např. zateplením objektu).

Konstrukční systém budov se navrhuje z hlediska účelu stavby s ohledem na statické řešení a architektonické členění objektu.

Zdroj: Časopis Materiály pro stavbu

Autor: Jan Huber, DiS., absolvoval VOŠ stavební v Plzni. Pracuje jako technický poradce ve firmě Wienerberger, s. r. o.

Foto: Archiv firmy Weinerberger, s. r. o.

logo MessengerPoslat Messengerem