Je až neuvěřitelné, jak tento materiál změnil naši civilizaci a prošel rukama stovek generací a přesto neztratil nic ze své funkčnosti a oblíbenosti. Přetrval, byť s několika málo úpravami, do dnešní doby a stále se těší oblibě nejenom pro své vynikající vlastnosti, ale i k úctě k řemeslu a našim předkům. 

Čtěte také:

DĚJINY CIHLY JSOU DĚJINAMI LIDSTVA, díl 1.: Od úsvitu dějin

DĚJINY CIHLY JSOU DĚJINAMI LIDSTVA, díl 2.: Středověk ve znamení cihly

DĚJINY CIHLY JSOU DĚJINAMI LIDSTVA, díl 3.: Cihla a její postavení v novověku

DĚJINY CIHLY JSOU DĚJINAMI LIDSTVA, díl 4.: Od ruční výroby k automatitzaci

* * *

V 19. století se s velkým rozvojem průmyslu a rychlou výstavbou zvyšoval i tlak na použití materiálu a vznikala různá forma lehčených cihel. Vylehčení se dosahovalo pomocí dutin a vznikaly tzv. dvoudutinovky a podobně.

Jejich použití bylo rozličné od lehkých příček pro tepelně izolační přizdívky k obvodovému zdivu. Velmi hojně se také využívaly již různé tvary základní cihly, např. pro patky kleneb, segmentové cihly pro komíny a kanalizace a bezpočet jiných. Také se vyráběly ostře pálené cihly pro užití v obzvláště nepříznivých podmínkách odolávajícím mrazu a působení chemických vlivů. Takto pálené cihly jsou odolné díky vysokému stupni slinutí a vykazují veliké pevnosti v tlaku a minimální nasákavost.

Již se hojně užívá i cihelná klenba, začíná prožívat změny a klasický tvar kruhového segmentu tvořeného klasickou cihlou nahrazují v malém množství cihelné tvarovky rozličných tvarů tvořící plochou klenbu buď samostatně, nebo do nosníků. Vytvářejí se také první keramobetonové stropy. Zde jsou cihelné tvarovky velmi vylehčeny a tvoří formu ztraceného bednění a zároveň vylehčují stropní konstrukci. To se zejména objevuje počátkem dvacátého století.

V této době se vyšších tepelně izolačních vlastností dosahovalo používáním různých skladeb plné pálené cihly, které tvořily uvnitř zdiva dutiny, izolantem zde byla vzduchová mezera. Mnohé stavby, především menšího rozsahu, fungují bez obtíží dodnes, i když již nesplňují přísné požadavky na tepelně izolační vlastnosti obvodového zdiva. Způsobem, jak zlepšit tepelně izolační vlastnosti cihel, bylo cihelný střep vylehčit za pomoci např. pilin nebo uhelného mouru, který po vypálení vytvořil v cihle malé dutiny a cihla tak získala lepší izolační vlastnosti a nižší hmotnost. Samozřejmě to ale mělo vliv na jejich nižší pevnost. Druhý způsob vylepšení spočíval v děrování cihel buďto podélném, nebo příčném. To se už píše 1. polovina 20. století, která ukazuje možnosti pro vylepšování cihel, ale zatím není tlak, aby se tak dělo ve větší míře.

Nástup cihelných tvárnic

Po druhé světové válce, zejména v padesátých letech, dochází k rozmachu voštinových cihel, avšak velký tlak na rychlou výstavbu především větších objektů odsouvá cihelné zdivo na druhou kolej a je hojně využívané na stavbách menšího rozsahu nebo jako vyzdívky u velkých staveb, a to na několik dalších desetiletí. S nástupem nových norem specifikujících tepelně izolační vlastnosti konstrukcí a jejich postupným zpřísňováním se přizpůsobují i cihelné tvarovky a rostou i jejich rozměry, můžeme tak hovořit o cihelných tvárnicích.

Po změnách, které zažila naše společnost počátkem 90. let minulého století, začala se dostávat do popředí individuální výstavba a cihelné bloky prodělávaly překotný vývoj. Pod pojmem cihla si už málokdo představoval cihlu plnou pálenou, ale byl to již cihelný blok „moderního typu“, tedy cihla svisle děrovaná - voštinová dosahující až 11násobku původního objemu klasické cihly. Výstavba se tím výrazně zrychlila a konkurence výrobců zahájila výrobu nepřeberného množství cihelných tvarovek.

Nástup specializace

Postupem doby se začala cihla specializovat. Požadavky na ni kladené moderní dobou jsou velice rozličné co do tepla, akustiky, pevnosti a hlavně rychlosti výstavby. Rychlost výstavby zapříčinila růst velikosti tvárnic, který se vyjma šířky téměř ustálil na konci devadesátých let minulého století. Počátkem 21. století dochází k přelomu ve způsobu tradičního zdění. Již dříve tlak na rychlejší výstavbu odstranil maltování styčných spár a zavedl stykování tvarovek na pero a drážku. Nyní však poprvé dochází k odstranění klasického maltování v ložných spárách a je nahrazeno přesným zděním na tenkovrstvou maltu v tl. 1 mm. Jedná se o krok, který umožnil zrychlit výstavbu cihelného zdiva až o polovinu. Z pohledu historie cihel, jenom okamžik poté, přišla na trh nová technologie zdění, která odstranila maltu úplně a byla nahrazena systémem Dryfix zdění na zdicí pěnu. To umožnilo opět zrychlit a zjednodušit výstavbu. Hlavně to posunulo zdění i do zimního období a lze bez obav zdít i za teplot -5 °C.

Důraz na tepelně izolační vlastnosti

V oblasti tepelně izolačních vlastností cihelných tvárnic došlo také k radikálnímu vývoji, který je z pohledu historie nevídaný. Zdicí tvárnice již nejsou pouze samostatné bloky, ale jedná se o zdicí systém obsahující rozličné tvarovky pro řešení častých detailů staveb a zajištující tak jejich vysokou výslednou kvalitu. Dříve se dosahovalo vylepšených izolačních vlastností díky vylehčení samotného střepu nebo vytvořením dutin. Tato kombinace vylehčujících postupů je již samozřejmostí a dnešní cihláři svým vylehčením tvarovek dosahují velice výborných tepelně izolačních vlastností, které jsou mnohdy daleko za požadavky norem.

Z pohledu zednických mistrů z 19. století by dnešní např. tepelně izolační zdivo tl. 30 cm umožnilo vyzdít stěnu z cihly plné pálené tloušťky bezmála 4 m. Někteří výrobci však míří ještě dále a jeden z lídrů ve vývoji cihel, společnost Wienerberger a.s., přišla s cihlou Porotherm T Prof, která předběhla svou dobu a spojuje tradici cihelného střepu s moderní technologií a kombinuje masivní cihelný střep s minerální tepelnou izolací. Kombinace těchto materiálů umožnila zúžit zdivo a zlepšit tepelně izolační vlastnosti. Ovšem při vylepšování tepelně izolačních vlastností dochází k vylehčování tvarovek a tím k jejich nižší pevnosti. To ale neplatí u těchto cihel, kde naopak vzrostla pevnost díky unikátní konstrukci cihly. Zároveň masivnější střep zajišťuje vyšší akumulaci tepla a povrchovou teplotu, která přispívá k lepší tepelné pohodě v prostorech z takto postavených tvarovek.

Při ohlédnutí do historie cihel z pohledu současníka a porovnání toho, co se za tu dobu změnilo, se zdá, že je to až neuvěřitelné, že je možný takový vývoj „obyčejné“ cihly. Stále se přizpůsobuje novým požadavkům a mnohdy již naráží na své technologické meze, ale díky lidskému důvtipu je vždy překoná a může pokračovat dále. U firmy Wienerberger se přesvědčíte při nahlédnutí pod pokličku, že cihla má stále jak zlepšovat své vlastnosti, díky lidem, kteří jí věnují péči a posunují její hranice stále dál.

Text: Jiří Kučera, šéfredaktor časopisu Stavitel, Foto: Shutterstock; Archiv

logo MessengerPoslat Messengerem