Sanace vlhkosti je složitý úkon sestávající z mnoha detailů. Na obrázku vidíte vnější skladbu hydroizolační stěrky spolu se zapracovanou dilatační páskou v místě provedení dilatace
Velikým problémem, který často provází rekonstrukce staveb všech typů, je vlhkost. V souvislosti s tímto tématem nejčastěji zaznívají dvě otázky: jak zabráním vlhkosti, aby do domu pronikla, a pokud se tak stane, jak ji dostat pod kontrolu?
Každá budova je permanentně vystavena působení povětrnosti, zemní a vzdušné vlhkosti, výkyvům teplot a zároveň je namáhána i staticky. Vlhkost nejdestruktivněji působí na spodní stavbu, což se musí řešit jak při stavbě, tak i při následné rekonstrukci. Na venkově i ve městech najdeme velké množství starých domů postavených podle dobových stavebních zvyklostí, které zcela postrádají hydroizolaci nebo jsou jen mělce založeny. Ale ani domy postavené generací našich prarodičů na tom nejsou o mnoho lépe – pokud nějakou hydroizolaci měly, ta je dnes většinou v dezolátním a nefunkčním stavu.
Chyby v izolaci
Mezi nejčastější závady hydroizolace v oblasti spodní stavby patří nedostatečné překrytí spojů asfaltových pásů nebo fólií nebo jejich protržení. U chybného spoje se na zdi často objeví vlhkost ve tvaru pruhu, u proražené hydroizolace se vytvoří ohraničená skvrna, ale není to pravidlo. Řešením defektní plošné hydroizolace je vybourání částí zdi z interiérové strany domu a vytvoření záplaty nebo aplikace stěrky, nejlépe s dalšími doplňujícími opatřeními.
Vedle toho je vhodné v určitých případech provést jako doplňující opatření odvodnění základů drenáží, včetně vykopání kontrolních šachet na každém rohu domu. Nezapomeňte, že kontrolní šachty musí umožnit pozdější čištění drenážních trubek.
V některých případech odvlhčení spodní stavby se obkope dům až na základovou spáru a položí se drenážní trubky. Důležitým prvkem tohoto řešení je i šachta umožňující čištění potrubí
Sedání obvodových zdí
U starších budov se stává, že se obvodové stěny postupem času zaboří do terénu, čímž může dojít k porušení hydroizolace většinou po celé délce, včetně odtržení ochranné přizdívky od stěny v suterénu. Náprava vyžaduje odkopání terénu, statické zajištění a zpevnění základů i obvodové zdi a volbu vhodné sanační metody. Podotýkám, že ke každé stavbě je nutné při řešení poruch přistupovat individuálně a konkrétní opatření musí navrhnout odborník. Jakékoliv nekvalifikované sanační zásahy problém nevyřeší, ale často ještě zhorší.
Častá závada
Vlhkost se do základů často dostane kvůli nedostatečné výšce vyvedení hydroizolace nad terén a také vinou jejího chybného zakončení. Stává se, že při dodatečných úpravách a navýšení terénu dojde k zasypání přesahu hydroizolace nebo je při dokončování soklu přesah hydroizolace zkrácen. Proto pak zatéká voda za hydroizolaci, což má za následek vlhké mapy na obvodové zdi nad soklem. Totéž nastane při nesprávném zakončení hydroizolace u paty domu.
Sanační metody a jejich účinnost
Každá ze sanačních metod, které může dnešní stavebník využít, má své klady, zápory i účinnost. Klasickou metodou je například podřezání domu nebo vevibrování ocelových plechů do zdiva, čím dál oblíbenější jsou chemické sanační metody. V minulosti převládal názor, že jsou chemické injektáže méně účinné (70 či 80 %), ale v současné době jsou tyto technologie už natolik propracované, že při profesionální aplikaci představují 100% účinnou metodu zastavení vzlínající vlhkosti ve zdivu.
Podobnou účinnost jako chemické sanační metody vykazují i mechanické technologie. Nevýhodou ale je, že jde o destruktivní metody – při zarážení plechů se mohou objevit praskliny ve zdivu, podřezávání zdí se neobejde bez prašnosti, někdy dojde k narušení konstrukce.
Podřezání zdiva patří mezi jednu z nejúčinnějších metod sanace vlhkosti tam, kde hydroizolace chybí, avšak je to metoda destruktivní
Mechanické sanační metody
Strojní podřezávání obvodové zdi patří do mechanických sanačních metod. Ve stěně zasažené vlhkostí je vytvořena separační bariéra pomocí izolační fólie a sanační směsi. Spára se řeže řetězovou nebo kotoučovou pilou nebo diamantovým lanem. Rozteč prořezané spáry se zajistí plastovými klíny a do spáry se následně vloží izolační fólie. Pak se prořízne další úsek zdi a opět se vloží další kus fólie, s vzájemným přesahem na obou koncích alespoň 10 cm. Následně se do spáry umístí injektážní trubka a spára se z každé strany omítne cementovou maltou. Po zatvrdnutí malty se na injektážní trubku připojí čerpadlo a do spáry je napumpována sanační směs.
Mezi další způsob, jak mechanicky zabránit vlhnutí zdiva, patří nepropustná clona vytvořená pomocí zaražených vlnitých nerezových plechů do zdiva. Vlnité izolační plechy se spojují překrýváním jednotlivých desek o jednu až dvě vlny.
Mezi mechanické metody patří i vevibrování vlnitých ocelových plechů, které jsou spojeny přesahem o dvě vlnky na každé straně. Nad plechovou clonou je umístěn výdech odvětrání
Chemická sanace
Chemické sanační metody zahrnují tlakovou injektáž nebo sanaci pomocí krémů. Zde se buď povrch kapilárně aktivních pórů ve zdivu zhydrofobizuje – vzniká tzv. hydrofobní clona, nebo se pomocí vyvolané krystalizace póry zmenší tak, aby jimi voda nemohla pronikat. Při injektáži se do sanovaného zdiva vyvrtají otvory pod úhlem 45°, protínající dvě ložné spáry. Do vyvrtaných otvorů je následně aplikována injekční směs (pod tlakem, nebo jen gravitačně) a zdivo se postupně napouští. Průběh a výsledek závisí na konkrétních podmínkách a zvolené metodě.
Sanační otvory pro aplikaci sanačních krémů se vrtají kolmo na stěnu přímo do spáry a po vyčištění stlačeným vzduchem se vyplňují krémem. Nasycení zdiva až do vytvoření překrývajících se hydrofobních kruhů trvá týden až dva měsíce, podle teploty, vlhkosti zdiva apod. U zdí tloušťky nad 60 cm je třeba otvory vrtat z obou stran. Tuto sanaci je vhodné doplnit ještě o další opatření, například hydroizolační stěrku a omítku.
Vytvoření horizontální bariéry pomocí chemické injektážní metody je vůči zdivu i konstrukci domu velmi šetrné, protože pro distribuci vhodné sanační látky jsou potřeba pouze malé otvory
Elektrofyzikální vysoušení zdiva
Tato metoda využívá k potlačení vzlínající vody tzv. aktivní elektroosmózu. Je založena na fyzikálním principu, kdy voda je přitahována od kladného k zápornému pólu systému. Podstata spočívá ve vytvoření pásu elektrovodivé hmoty, která se nanáší v projektem určené výšce na povrch zdiva.
Pás je elektricky spojen s paralelním napájecím a propojovacím vodičem z elektrovodivého kaučuku, který je napájen z elektrického rozvaděče. Jeho druhý pól je připojen na zemnicí elektrodu, která obstarává elektrický kontakt s podzákladím.
Zdroj: Můj dům
Nejnovější komentáře