Větrání, výměna vzduchu, klimatizace, rekuperace. Témata skloňovaná ve spojitosti s čistotou vnitřního prostředí domu, ale také (o to více) s hledáním energetických úspor.

Vnitřní prostředí budov, v nichž člověk pobývá, by mělo splňovat požadavky na kvalitu vnitřního mikroklimatu, která je definovaná jako tepelná, světelná a akustická pohoda.

Nejdůležitější jsou čistota vzduchu (bez prachu, CO2 atd.) a tepelně-vlhkostní klima. Hygieniky doporučovaná vyšší úroveň relativní vlhkosti vzduchu (60 až 70 %) sice na jedné straně zabraňuje vysychání sliznic, na straně druhé ale může vést ke vzniku plísní (vznikají při vlhkosti nad 55 %). Zdravé vnitřní klima zajistí jedině trvalé a dostatečné provětrávání.

Řízené větrání s rekuperací

Větrací systém musí garantovat přívod venkovního, zdravotně nezávadného vzduchu zvenku, jeho rozvod po domě a zároveň odvod znehodnoceného (vydýchaného, přehřátého, smíseného se škodlivinami, kuchyňskými výpary apod.) vzduchu z objektu. Při větrání okny vždy dochází k určitým tepelným ztrátám, které zvyšují náklady na vytápění. V rodinných domech se proto používá efektivní větrání s rekuperací (rekuperace = zpětné získávání tepla), pracující na principu ohřevu přiváděného chladného vzduchu zvenku teplým vzduchem odváděným z budovy (v létě se naopak ochlazuje).

Vůbec nejjednodušším principem rekuperace je jednoduchý výměník vzduch/vzduch, v němž odváděný – odpadní vzduch předává teplo přívodnímu vzduchu. I v případě, že za rekuperátorem není žádný dohřev, vzduch přicházející zvenčí se ohřeje od odpadního vzduchu na teplotu velmi blízkou jeho teplotě. Příklad: nasávaný venkovní vzduch s teplotou –5 °C se od odpadního vzduchu o teplotě 21 °C ohřeje při účinnosti výměníku a stejných průtocích vzduchu přibližně na 18 °C.

Role výměníku vzduchu

Podle typu výměník vzduch dohřívá nebo také ochlazuje o 3 až 4 °C. Vlastní nucené větrání s rekuperací v domě zajišťují rozvodové kanály, většinou vedené v podlaze přízemí nebo ve stropních konstrukcích (nad sádrokartonovými podhledy), výdechy čerstvého vzduchu se umisťují v obytných místnostech (ložnice, dětské pokoje, obývák, jídelna, pracovna). Nasávací otvory odpadního vzduchu bývají umístěny v koupelnách, na WC, v kuchyních. Díky malému podtlaku se pak zápach nešíří do jiných prostor.

Větrací jednotka se zakomponovanými čidly CO2 je sama schopna rozlišit, zda je či není třeba větrat. Jinak řečeno, zda v domě jsou nebo nejsou přítomni lidé, zda se topí v krbu apod. Podle toho pak zařízení samostatně vypne nebo sníží či zvýší výkon. Správně vyprojektované, dimenzované a výkonné řízené větrání vytváří v domě optimální zdravé klima a přináší nezanedbatelné úspory.

Větrání s regulací

Rekuperační jednotka se v dnešních dokonale utěsněných domech stará o stálý přívod čerstvého vzduchu a optimální teplotu ve všech místnostech po celý rok. Výkon samotné větrací jednotky (pokud nepočítáme dohřev vzduchu) se v rodinném domě čtyřčlenné rodiny pohybuje v rozmezí 18–250 kWh/rok. Nabízí se spousta možností nastavení a manuálního nebo automatického ovládání. Větrání pak probíhá buď trvale (průběžně) nebo periodicky, kdy se doba a výkon navolí předem.

Výkon, účinnost jednotky?

Za „nulovou“ se považuje účinnost otevřeného okna – teplý vzduch bez užitku zmizí, nahradí jej čerstvý studený. „Stoprocentní“ účinnost (technicky nerealizovatelná) by nastala, pokud by se přiváděný vzduch ohřál od odváděného na jeho původní teplotu. Místnost byste prakticky vyvětrali bez ztráty energie. Reálná účinnost se pohybuje u běžně dostupných vzduchotechnických zařízení od 30 do 90 %, přičemž účinnost nad 60 % se považuje za dobrou a nad 80 % za špičkovou.

Zdroj: Můj dům