Od kompletní okenní výplně se zcela samozřejmě očekává nejen dostatek denního světla v interiéru, ale i efektivní ochrana před chladem i horkem, venkovním hlukem, možnost větrání a okno musí zastat také roli spolehlivé bezpečnostní bariéry. V neposlední řadě je okno také významným architektonickým prvkem. 

V minulosti se instalovala okna co možná nejmenší. Především kvůli soukromí a ztrátám draze nabytého tepla. Postupem času nastoupily moderní technologie i materiály, konkurující dřevěné „klasice“. Modernizuje se kování a hlavně parametry zasklení. Kvalitní výplně stavebních otvorů tak velmi výrazně zvyšují efektivitu obvodového pláště budovy.

Při výběru okna je rozhodující součinitel prostupu tepla skla i rámu, u zasklení je pak třeba sledovat propustnost slunečního záření. Roli hraje i správné osazení okna do konstrukce a jeho kvalitní utěsnění. Návrh oken u novostaveb v kontextu s celkovým projektem zpracovává architekt či projektant. Zadání výroby oken na míru by měl předcházet návrh přesných parametrů, včetně řešení detailů přizpůsobených danému tvaru ostění, nadpraží, parapetů, způsobu otevírání apod.

Materiálová pestrost

Tradičním materiálem okenního rámu je stále dřevo se značnou pevností, tepelněizolačními parametry, konstrukční variabilitou i dlouhou životností. V četnosti prodejů však vedou okna plastová s vyváženou kombinací příznivé ceny atechnických parametrů. Jejich největším bonusem je to, že nevyžadují údržbu. Oblíbeným materiálem je rovněž hliník, využívaný zejména k výrobě velkoformátových oken a posuvných prosklených ploch. K výhodám patří značná pevnost a nosnost rámů, dlouhá životnost a velká odolnost proti povětrnosti a teplotním změnám. Nabízí se i zmíněné kombinace – dřevohliník, dřevoplast či kompozity. Trendem jsou rovněž okna bezrámová, pevně zasklená.

Při instalaci oken je nutné věnovat pozornost přípravě (vyzdění) stavebního otvoru a kvalitě montáže, což by měla být záležitost specializované firmy. Vlastnosti okna pak určuje především zasklení, které zaujímá 70 % celkové plochy okna. U nejmodernějších výrobků s úzkou pohledovou šířkou rámů ještě více. Správný výběr izolačních skel tedy výrazně ovlivní nejen celkovou energetickou bilanci stavby, ale i podmínky v interiéru a celkové vnitřní klima.

Základní koeficienty kvality

Pro posouzení kvality okna je zásadní součinitel prostupu tepla U. Čím nižší hodnoty dosahuje, tím lépe okno zabraňuje únikům tepla (v zimě) a přehřívání interiéru v létě. Každá jednotlivá konstrukční součást okna má však jiné vlastnosti. Výsledná hodnota koeficientu prostupu tepla celého okna – Uw (window) se skládá z koeficientů pro okenní rámy (Uf – frame) a pro skla (Ug – glass) a z vlivu distančního rámečku, který izoluje celý obvod zasklení. Udává se ve W/m2K. Pro běžné novostavby norma ČSN EN 73 0540-2 požaduje hodnotu Uw = 1,70 W/m2K a doporučuje Uw = 1,20 W/m2K, pro nízkoenergetické a pasivní domy je doporučena hodnota Uw = 0,80 W/m2K.

Součinitel g udává propustnost slunečního záření do interiéru (standardní dvojskla dosahují úrovně 78 %, trojskla 71 %). Sklem může slunce prohřívat místnosti (tzv. pasivní solární efekt) a přispívat tak k úsporám za vytápění. Tento v zimě velmi žádoucí efekt je ovšem třeba v létě efektivně regulovat. 

Akustické vlastnosti charakterizuje koeficient Rw (v decibelech). K izolaci proti hluku se dnes používají prakticky výhradně izolační trojskla. Existují i další parametry, které však nemají tak zásadní roli.