Obvodový plášť představuje největší plochu konstrukce objektu. Na obálku domu jsou kladeny značné nároky, neboť plní řadu funkcí. Jeho povrchová vrstva pak dává domu ochranu a tvář.

Pravděpodobně nejrozšířenější povrchovou úpravou domovní fasády je venkovní omítka. Převážně jde o směs tvořenou pojivem, plnivem, přísadami a vodou.

Pojivy mohou být minerální vápno, sádra, cement, organické pryskyřice a disperze na bázi plastů. Hmotu omítky tvoří spolu s pojivy a vodou tzv. plniva (písky, kamenné drtě, perlitové hmoty aj.). Podle pojiva se omítky dělí na cementové, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové, modernější pastovité silikonové, akrylátové a silikátové.

Přesnější specifikace dělí omítky i podle počtu vrstev (jedno-, dvou- a vícevrstvé), podle funkce, pevnosti, úpravy povrchu (hrubé, hladké, jemné, stříkané, škrábané), technologie nanášení (ručně, strojně), podle objemové hmotnosti nebo i tvaru omítaných ploch (rovné, profilované). Jedním z kritérií výběru je i počet vrstev. Na zdivo ne zcela rovné nebo se spárami se nejčastěji používá vícevrstvý omítkový systém (postřik, jádrová omítka a tzv. finální omítka). Naopak pro rovně vyzděné přesné zdivo s minimálními spárami se nejvíce aplikují tenčí jednovrstvé omítky, které v jediné vrstvě slučují několik dílčích vrstev.

Samočisticí fasády

Fasádní systémy často napadají plísně, mechy a další organické nečistoty, ulpívá na nich prach a vlivem vlhkosti a dešťů se na nich objevují fleky a mapy. Proti organickým nečistotám lze poměrně úspěšně bojovat chemickými odstraňovači, impregnací, fungicidními prostředky. Klasická ochrana fasád proti biologickému znečištění bývá obvykle zajišťována pomocí tradičních chemických látek – tzv. biocidů. Ty se z povrchové úpravy postupně vyplavují a ztrácejí tak svou účinnost. Na rozdíl od toho nově vyvinuté výrobky bez biocidů (např. Baumit) nepředstavují žádnou zátěž pro životní prostředí a minimalizují nároky na údržbu. A především zajišťují fasádě dlouhodobě krásný vzhled.

Domy ve slušivém kabátě

V posledních deseti patnácti letech se domy velmi intenzivně zateplují. Což v kontextu znamená i povrchovou úpravu fasády. Na výsledné vlastnosti obvodového pláště mají vliv nejen nosné prvky, ale i všechny dílčí stavební komponenty a materiály včetně tepelné izolace a finální úpravy fasády. Nejčastějším způsobem tepelné izolace objektu je aplikace kontaktních systémů. Výhodou je celistvost izolační vrstvy, systém podstatnou měrou snižuje namáhání obvodové konstrukce – zejména jejich spojů, eliminuje výkyvy teplot a povětrnostních vlivů. Zde je ovšem třeba řešit i vzájemnou „snášenlivost“ zmíněného podkladu (povrchu zdiva a izolace) s krycí vrstvou (omítkou).

Čtěte také: Odolné fasády – 2. část