Cihly toho či onoho druhu se v průběhu věků vyráběly z mnoha různých materiálů. Ať už se z nich stavěla jednoduchá obytná chata nebo velkolepá katedrála, cihly byly po mnoho staletí základním stavebním materiálem. Výrobní proces se může měnit místo od místa, ale celkové použití cihel zůstalo poměrně stálé.

Cihly se používají ke stavbě nesčetných staveb již mnoho tisíc let, protože mají dlouhou životnost a jsou velmi odolné. To a řada dalších faktorů z nich činí vyhledávaný stavební materiál a přispívá k jejich přirozené udržitelnosti.

Když bylo třeba postavit stavbu, která měla vydržet velmi dlouho, používali stavitelé hliněné cihly, protože vydržely téměř neomezeně dlouho a nevyžadovaly po tuto dobu téměř žádnou údržbu. Cihlové stavby jsou velmi pevné, trvanlivé a díky svým ohnivzdorným vlastnostem a odolnosti vůči nárazům a větrem přenášeným nečistotám dokáží odolat i těm nejextrémnějším povětrnostním jevům. Cihly nemohou hořet, protože vznikly v ohni, což z nich činí ideální stavební materiál pro dlouhodobé stavební projekty.

Cihly na středním východě

Nejstarší známé cihly se vyráběly z hlíny bohaté na jíl nebo bláto a sušily se na žhavém slunci, dokud nebyly dostatečně pevné, aby se daly použít na stavbu. Nejstarší objevené cihly, původně vyrobené z ručně tvarovaného bláta, byly datovány do doby před rokem 7500 př. n. l. a byly nalezeny v Tell Aswadu v dnešním Turecku. Další novější nálezy cihel, datované přibližně mezi 7000 a 6395 lety př. n. l. v palestinském městě Jericho.

Indové cihly milují

Keramické neboli pálené cihly se používaly již 4500 let př. n. l. ve městech údolí Indu v rané době bronzové v severozápadní oblasti indického subkontinentu.

Stúpa Jetavanaramaya v Anuradhapuře na Srí Lance je jednou z největších cihlových staveb na světě. Výška stúpy je 122 m a byla nejvyšší starověkou stúpou na světě. Areál pokrývá přibližně 5,6 hektarů a odhaduje se, že v něm žilo 10 000 buddhistických mnichů. Jedna strana stúpy je 176 m dlouhá a ramena schodů na každé ze čtyř jejích stran jsou 9 m široká. Vrata do svatyně, která se nachází na nádvoří, jsou 8 m vysoká. Stupa má 8,5 m hluboký základ a sedí na skalním podloží. Stavba již není nejvyšší, ale stále je největší, se základní plochou 233 000 m². Na jeho stavbu bylo použito přibližně 93,3 milionů pálených cihel.

Cihly v Římě

Římané velmi dobře využívali pálené cihly a římské legie měly dokonce plně funkční mobilní pece. To jim umožnilo šířit cihly do všech částí Římské říše, která se rok od roku rozšiřovala. Římské cihly byly často opatřeny značkou legie, která dohlížela na jejich výrobu. Použití cihel, které popsal římský architekt Vitruvius, přesně odpovídalo mnohem později použití cihel v jižním a západním Německu.

Cihly v Číně

Před novověkem byla v Číně výroba cihel prací nekvalifikovaných dělníků, ale mistr pece požíval značné autority. Velmi rané stopy po cihlách byly nalezeny v roce 2009 ve staré zřícenině v Xi’anu, jednom z nejstarších hlavních měst v Číně, a tyto cihly pocházely z doby před přibližně 3800 lety.

Před tímto objevem se všeobecně věřilo, že se cihly objevily asi před 3000 lety za dynastie Západní Čou, protože nejstarší cihly byly nalezeny v ruinách Západní Čou. Tyto cihly jsou nejstarším příkladem cihel, které byly vyrobeny procesem vypalování. Rané popisy výrobního procesu a techniky glazování cihel lze nalézt v tesařské příručce z dynastie Song, a to v roce 1103.

V Číně musel mistr pece dbát na to, aby teplota uvnitř pece zůstávala na konstantní úrovni, která způsobovala, že se hlína třpytila barvou roztaveného zlata nebo stříbra. Musel také přesně vědět, kdy pec uhasit vodou, aby vznikla požadovaná povrchová glazura. Dělníci měli na starosti výrobu cihel. Míchali hlínu s vodou a ušlapávali ji voly, aby vznikla hustá hmota. Poté vkládali pastu do dřevěných forem, aby vyrobili tvar cihly, přičemž nerovný povrch cihlářské hlíny uhlazovali drátem a poté je z rámů vyjímali. Dělníci museli cihly orazítkovat, aby je bylo možné identifikovat. K jejich povinnostem patřilo i topení v pecích. Když pec dosáhla správné teploty, vyndali je, aby vychladly, a naložili cihly na palety.

Cihly v celé Evropě

Gotika je velmi specifický styl gotické architektury, který je rozšířený v Evropě, zejména v severním Německu, v českých zemích a v oblastech kolem Baltského moře. Tyto stavby jsou v podstatě postaveny z cihel. Cihlové gotické stavby se nacházejí v Dánsku, Česku, Finsku, Německu, Polsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Bělorusku, Švédsku a Rusku.

Používání pálených červených cihel se v severní Evropě datuje od 12. století, nejstarší takové stavby jsou klasifikovány jako cihlová románská architektura. V 16. století byla cihlová gotika nahrazena cihlovou renesanční architekturou.

Cihlová gotika se vyznačuje absencí figurální architektonické plastiky pomocí vestavěných ornamentů a barevným kontrastem červených cihel, glazovaných cihel a bílé vápenné omítky.

V období renesance a baroka nebyly viditelné cihlové zdi populární a cihlové zdivo bylo často překryto omítkou. Dodnes má mnoho nemovitostí vnější stěny pokryté kamenivem na rozdíl od holých cihel. Teprve v polovině 18. století začaly viditelné cihlové zdi znovu získávat část své dřívější obliby.

Před vybudováním průplavů, železnic nebo řádných silnic byla přeprava stavebních materiálů, jako jsou cihly, ve velkém na delší vzdálenosti spíše vzácností. Cihly se obvykle vyráběly v blízkosti místa, kde měly být použity.

I když byly suroviny, jako je kámen, dostupné na místě, často se používaly cihly, protože stavby se z nich daly postavit rychleji a levněji než z těchto materiálů. Budovy průmyslové revoluce byly většinou postaveny z cihel a dřeva.

Cihla vydrží velmi dlouho

Dlouho předtím, než někoho vůbec napadlo slovo udržitelnost, používali stavitelé hliněné cihly, protože vydržely velmi dlouho a nevyžadovaly téměř žádnou údržbu. Cihlové stavby jsou pevné, trvanlivé a díky nehořlavé konstrukci a odolnosti vůči nárazům a větru odolávají extrémním povětrnostním podmínkám. Není divu, že cihly byly po mnoho staletí preferovaným stavebním materiálem.

Nyní k jejich oblibě přispívají stále častěji ekologická hlediska. Cihly vyžadují jen velmi malou údržbu, vytvářejí energeticky úsporné budovy a plní mnoho funkcí, čímž snižují dopady jiných materiálů na životní prostředí.

Proč jsou tedy cihly udržitelné?

Mnoho pokrokově smýšlejících stavitelů a architektů v dnešní době používá cihly ve spojení s dobrou solární pasivní konstrukcí a izolací. Nyní mohou prakticky ve všech částech horké země vytvořit dům, který nevyžaduje žádné umělé vytápění ani chlazení, což výrazně snižuje spotřebu energie.

Stavba z cihel pomáhá snižovat výkyvy vnitřní teploty, a tím zajišťuje příjemné podmínky pro bydlení a práci po celý den. Cihly mají výjimečnou tepelnou hmotnost, a to znamená, že cihla pohlcuje teplo a zpomaluje jeho přenos. V létě cihly postupně pohlcují teplo ze slunce a udržují budovy v nejteplejší části dne chladnější. V zimě cihly udrží teplo v budovách mnohem déle, což udrží lidi uvnitř déle v teple.

Výrobci usilují o snížení spotřeby energie potřebné k výrobě cihel

Za posledních zhruba třicet let se výrobní proces cihel skutečně zdokonalil, což přispělo k udržitelnosti výrobku. Výrobní závody byly přepracovány tak, aby využívaly vysoce účinné tunelové pece, které se vypalují zemním plynem, a veškeré odpadní teplo a hlína se recyklují v rámci téhož závodu. Neustálé inovace ve výrobních procesech znamenají, že energie potřebná k výrobě hliněných cihel se každým rokem snižuje.

Cihly plní mnoho funkcí

Cihlové zdi plní mnohem víc než jen funkci konstrukce. Mají také povrchovou úpravu, nabízejí akustický komfort, tepelnou pohodu, dobrou kvalitu vzduchu v interiéru, požární odolnost, odolnost proti nárazu a trvanlivost, a to vše v jednom výrobku. To snižuje dopady na životní prostředí a masivně zvyšuje energetickou účinnost a efektivitu využívání zdrojů.

Cihly lze opakovaně používat nebo recyklovat

Cihly lze znovu použít nebo recyklovat třemi způsoby. Za prvé, díky jejich dlouhé životnosti a trvanlivosti lze cihlové budovy často renovovat pro různé účely, čímž odpadá nutnost stavět zcela novou budovu se všemi souvisejícími dopady na životní prostředí. Za druhé lze cihly zachránit, vyčistit a znovu použít pro stavbu nových budov. Zatřetí lze staré cihly recyklovat na nové cihly nebo na jiné stavební materiály, jako je kamenivo do betonu, na terénní úpravy nebo jako podklad pro chodníky či silnice.

Cihlové zdi také přispívají ke zlepšení kvality ovzduší v interiérech, protože odpadá potřeba nátěrů a z nich plynoucích těkavých organických látek, které tyto nátěry obsahují.

-jik-