Stavební odpad vzniká při stavební a demoliční činnosti, a představuje minimálně polovinu veškerého odpadu vyprodukovaného v České republice. Například komunálního odpadu je méně než 20 procent. „Původci odpadu jsou podle zákona povinni při odstraňování stavby dodržet postup pro nakládání s vybouraným stavebním materiálem, určeným pro opětovné použití tak, aby byla zajištěna co nejvyšší možná míra opětovného použití a recyklace.“ Tak zní oficiální definice, ale praxe už tak růžová není.

Pojem stavební odpad a demoliční odpad (označovaný zkratkou SDO) tvořil podle ročenky ministerstva životního prostředí v roce 2018 celých 63 procent produkce všech odpadů, což v absolutních číslech představuje více než 23,7 milionů tun. Jaké jsou legální způsoby nakládání s touto surovinou?

Mezi SDO patří i výkopové zeminy, které vytěžíme během stavby a zpětně je na stavbě využijeme. Je ale důležité si před započetím stavebních prací nechat provést rozbor obsahu škodlivin a naplánovat jejich zpětné použití na povrchu terénu.

Stavební odpad je třeba definovat ještě před započetím stavby

Se stavebními odpady je nutné počítat od samého začátku projektu. Demolice nebo částečná demontáž původního objektu, vyžaduje ještě předrealizační přípravu, zejména prohlídku stavby. V této fázi by se měly identifikovat části, které by mohly být podezřelé z přítomnosti škodlivin. Tyto části je třeba ze stavby citlivě odebrat, pokud možno ve zvláštním režimu, aby byla zajištěna ochrana zdraví lidí a minimalizovalo se rozšíření škodlivin do životního prostředí. Znečištěné SDO, označené jako nebezpečný odpad, musí být předány pouze oprávněné osobě do příslušného zařízení.

Čtěte také: Energetický štítek budovy pomáhá spotřebiteli při orientaci na trhu

Udělejte ze stavebního odpadu opět stavební materiál

U každé stavby platí, že vznikající odpady se musí pečlivě vytřídit a oddělit tak, aby se zajistila potřebná kvalita vytříděného materiálu určeného k likvidaci nebo k opětovnému použití. Ideální stav nastane, když se vybrané části stavebních výrobků odnímané při demolici dají opětovně použít ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny. Tím přestávají být odpady, ale jsou opět stavebním materiálem. Nejčastěji se jedná o betonové nebo železobetonové konstrukce, ale také nosníky, tvárnice, dřevěné trámy nebo cihly. Tento postup je z hlediska ekonomické i ekologické udržitelnosti nezbytný.

Pokud není možné části stavebních materiálů z demolice znovu použít, musíme s nimi nakládat jako se stavebním odpadem. Legislativa nabízí pro tento případ několik možných řešení.

Demoliční odpad patří do třídící linky

Přestože není možné demoliční odpad znovu použít, je naší povinností hledat cesty k dalšímu materiálovému využití, tedy způsobu, při kterém nahradí primární suroviny. Takový odpad musíme za tímto účelem mechanicky upravit na recyklát v zařízení, které je povoleno příslušným krajským úřadem. Po takové úpravě je možné ho využít jako stavební výrobek, například do základů liniových staveb nebo jako vyčištěný a upravený k uzavírání či rekultivaci skládek.

Drtící linka je zátěž pro životní prostředí

Zařízení, které se tímto procesem zaobírají, jsou převážně drtící nebo třídící linky. Jejich provoz je sice záslužný, ale rovněž problematický. Je nutné citlivě rozvažovat, kam takovou linku umístit, a jak ohlídat rozsah jejího povolení k provozu. Třídící linky jsou pro svou prašnost mimořádná zátěž pro životního prostředí, především pro ovzduší. Znovu platí, že nejlepší stavební odpad je ten, který nikdy nevznikne, popřípadě je využit přímo v místě budoucí stavby.

Nepřehlédněte: 7 důvodů, proč postavit dům z cihly

Pozor na azbest

Důležité je také, jaký produkt z třídící linky vystupuje, a jaké normy se na něj vztahují. Existují SDO, které jsou z jakéhokoliv třídění pro svůj nebezpečný původ zcela vyloučeny. Jedná se například o azbest. S tímto materiálem se musí nakládat ve zpřísněném režimu z hlediska ochrany zdraví.

Materiálově je možné využít také dřevěné části staveb, a to jako surovinu pro výrobu dřevotřískových desek, nebo energeticky na spalování v souladu se zákonem o ochraně ovzduší.

Likvidace polystyrenu je obrovská zátěž do budoucna

Komplikace přináší polystyren, který kvůli karcinogenním látkám, jako jsou zpomalovače hoření, má speciální režim likvidace, a je možné ho spalovat pouze ve spalovnách nebezpečného odpadu. Rozhodně nesmí skončit na skládce. Polystyren je jeden z mála materiálů, který po demontáži není možné znovu použít ke stavební činnosti. Zpomalovače hoření obsahují pouze stavební polystyreny, nikoliv obalové, ty je možné skládkovat i třídit.

V tuzemsku, kde se keramika těší dlouhodobé úctě stavebníků, jsme u malých demolicí často svědky tzv. otloukání použitých cihel od malty, a jejich následné použití k přístavbám nebo technickým stavbám na pozemku. Přestože je tento proces v rámci odpadového hospodářství 21. století zastaralý, stále je k vidění, a klasická cihla se tak znovu a znovu vrací ke svému původnímu účelu.

Oldřich Janeba
Foto: iStock