Stavební konstrukci domu tvoří keramické zdivo, betonová základová deska, obvodové stěny jsou z keramických tvárnic, minerální vata, vzduchová mezera, cortenová fasáda; stropy – kombinace betonového monolitického stropu a pohledového z dřevěných trámů.

„Nestavět dům, ale tvořit domov,“ uvádí jako své motto pro časopis Architekt Jan Jakub Tesař. „Největším úspěchem architekta je, když jsou lidé, kteří v domě žijí a pracují, šťastní a spokojení,“ říká Ján Stempel. Výsledkem spolupráce tvůrčí dvojice architektů jsou domy funkční, kompaktní, střídmé formy s hladkou obálkou. Poslední z řady úspěšných realizací je zahalena netypickou cortenovou fasádou, jež bude stárnout do krásy.

Na jednoduchém principu

Přístup z jihu a výhled na les ze severní strany tvořily netradiční zadání pro osazení objektu: „Majitelé si parcelu zamilovali na první pohled. Než aby se vzdali průhledu do lesa, přistoupili na méně příznivé položení pozemku. Jedním z hlavních motivů projektu tedy bylo dostat sluníčko do domu,“ vypráví Ing. arch. Tesař. Objekt je založen na jednoduchém principu: „Předsunutím nízké garáže před dům k jižní hranici pozemku jsme vytvořili optickou bariéru a přitom nepřišli o slunce. Objem garáže přesně odpovídá,díře‘ která zůstala v domě,“ vysvětluje Ján Stempel a předvádí jednoduchý trik s vysunutím jedné kostky dětské stavebnice z kompaktního objemu domu. Dětská hra se stala inspirací pro řešení konceptu stavby.

Harmonie kovu a dřeva

„Abychom slunce dostali i dovnitř, přisvětlují obytný prostor přes dvě patra střešní okna,“ naznačují vnitřní dispozici architekti. Velký obytný prostor – se sníženým trámovým stropem nad jídelnou a kuchyní a otevřeným stropem do krovu v části obývací – tvoří centrum objektu. Z jedné strany k němu přiléhá vstupní šatna s technickým zázemím, ze strany druhé podélný pokoj pro hosty a zároveň pracovna majitelky.

Otevřeným schodištěm se z obývacího prostoru vstupuje do království ložnic. Velký dětský pokoj čeká na předělení příčkou, až děti dozrají k potřebě vlastního soukromí. Podkrovní podlaží s čistě bílými zdmi a stropy nasedá na dřevěné srdce domu. Schodiště záměrně navazuje na palubu trámového stropu, aby vypadalo jako součást nábytku. Vestavěná kuchyně a skříně nahrazují stěny obytného prostoru po stranách a vymezují „dřevěnou krychli“ vloženou do nitra stavby.

Dvojí barevnost interiéru se propisuje i do dvojí obálky: přízemí je do výšky oken obaleno v cortenovém plášti, podkroví i se štíty do černého skládaného plechu. U rodinných domů neobvyklou rezavou fasádu zvolili majitelé pro její přírodní ráz, bezúdržbovou a dlouhou životnost, která umí stárnout s grácií.

Správné dávky tepla

Tepelně komfortní obálka domu, tvořená keramickým zdivem, tepelnou izolací a uzavřená plechovým obkladem, výborně funguje jak v zimě, tak v létě. „Pokud je stavba dobře udělaná, tvoří se pod povrchem průvan a stěna se nepřehřívá,“ odpovídá Ján Stempel na otázku, jak se daří v létě udržet v podkroví správnou teplotu. V přízemí se velkoformátové plochy skla přímým sluncem vůbec neohřejí, protože obytný prostor je zapuštěn do celkového objemu stavby. Pro efektivní větrání stačí otevřít jižní či severní dveře v přízemí a protilehlé střešní okno a díky komínovému efektu interiérem zavane prohřátý jižní vítr nebo čistý chladný dech lesa.

V měsících, které vyžadují topení, vyhřívá vnitřní prostor podlahové vytápění napojené na čerpadlo: „Když teplo pomalu rovnoměrně sálá zespoda, dokáže i do hlavního obytného prostoru přes dvě patra dostat pocitový tepelný komfort,“ říká Jan Tesař. Tím je podtržena příjemná atmosféra přírodně laděného interiéru, který až do posledního detailu vznikl podle projektu kanceláře Stempel & Tesař architekti. „Všechny prvky vestavěných částí s povrchem z dřevěné dýhy vlastně vytvářejí prostor, takže až na několik solitérů nábytku tvoří domov naše návrhy,“ dodávají architekti.

FOTOGALERIE:

Zdroj: Můj dům | Foto: Filip Šlapal