Nebývalý nárůst cen nemovitostí na realitním trhu oživil zájem o dvougenerační bydlení. Důvody jsou nasnadě: na astronomické ceny nových domů už jedna rodina sama nestačí. Pokud chce dosáhnout na drahou hypotéku, musí se mnohdy spojit s prarodiči nebo příbuznými.

Takové řešení se zdá být velmi chytré. Širší rodina má větší šanci na dosažení hypotéky, nebo se sestěhuje dohromady a prázdné nemovitosti výhodně prodá. Tím může navýšit vstupní částku, kterou do hypotéčního úvěru vloží. Nebo nemovitost neprodá, ale výhodně pronajme a hradí z toho samotnou hypotéku. I v takovém případě ji dvougenerační bydlení zlepší kvalitu života.

Souvisí to samozřejmě i s tím, že si mezi sebe následně rozdělí náklady, které s provozem nového domu souvisejí. Nejde jenom o samotné energie, ale i o infrastrukturu přilehlého pozemku, zahradu a fond oprav. Prarodiče navíc mnohdy mají větší snahu pomáhat svým dětem ve chvíli, kdy to potřebují finančně, protože společné bydlení k takové výpomoci přímo vybízí.

Starší generace pohlídá děti i zvířata, když nebudete doma

Zanedbatelné není ani to, že se můžete na rodinu obrátit kdykoliv s žádostí o pomoc. Většina rodičů velmi ráda pohlídá děti, postará se o domácnost a její mazlíčky ve chvíli, kdy se chystáte na dovolenou. Není divu, že varianta dvougeneračního bydlení vyskočila v cenách realit ještě víc než cena solitérních jednogeneračních domů.

Sdílené bydlení dvou generací tak nějak předpokládá, že se ta mladší dokáže postarat o tu starší ve chvíli, kdy to potřebuje. To samozřejmě vyžaduje zvýšené nároky na volný čas, zvlášť když jsou děti ještě malé. Tomuto fenoménu se říká syndrom sendvičové generace a mnohdy může vést i k vyhoření.

Ztráta soukromí je nevyhnutelná

Než se pro takové řešení rozhodnete, je třeba zvážit i negativa s tím spojená. I když vybudujete dva samostatné vchody, stejně se určité ztrátě soukromí nevyhnete. V mnohým rodinám to nemusí způsobovat problémy, ale jsou i takové případy, kdy se vztahy po určité době stanou doslova toxické.

Nehledě na to, že ne vždy chcete, aby vás vaši rodiče sledovali i v dospělém věku. Nebudete chtít, aby věděli, jaké si vodíte domů návštěvy, kdy odpočíváte a jak jste se rozhodnete trávit svůj volný čas. S druhou generací se musíte také domluvit, jaký vztah bude mít ke zvířatům, jak bude vypadat výchova dětí a nebo jak bude vypadat pořádání oslav, které částečně ovlivní chod druhé domácnosti. Pokud takové činnosti nesladíte, může se stát vaše společné nesnesitelné.

V neposlední řadě existuje i riziko, že jednoho dne nebudete mít pro svůj dvougenerační dům plného využití. Pokud máte děti, tak nejspíš jenom přechodně, protože dříve nebo později si založí vlastní rodinu a budou chtít také někde bydlet. Přechodné období se dá vyřešit i pronájmem, jestliže vás předešlé bydlení s příbuznými od takového nápadu na dobro neodradilo.

Se složitostí rodinných vztahů se setkáváme u někdejších prvorepublikových vil, které byly zamýšleny jako mnohogenerační bydlení, mnohdy i s malých bytem pro služku, chůvu nebo řidiče. Dneska v takovém ohromném domě nacházíte obvykle jenom jednu rodinu, protože společné soužití s příbuznými zkrátka není úplně pro každého.

Oldřich Janeba
Foto: Můj dům