Cihlářská výroba má v Dolním Bukovsku dlouhou tradici. Již v roce 1876 tu Jan Řehoř vystavěl žárovou pec a otevřel první těžebnu cihlářské suroviny. Podnik se rychle rozrůstal. V roce 1895 pracovalo v cihelně již 8 mužů a 10 žen. Veškerou práci dělali ručně. Hlínu zaměstnanci kopali krumpáčem, po navlhčení vodou ji šlapali bosýma nohama a ručně pěchovali do dřevěných forem. Vyražené plné cihly se sušily proudícím vzduchem v prostorných kolnách. Koncem 19. století se pak řízení podniku ujal syn zakladatele František.

Ostatní díly seriálu:
8. díl: Cihly s podpisem
6. díl: Cihelna Hodonín má bohatou historii
5. díl: Cihelné bloky se stále zdokonalují
4. díl: Od ruční výroby k automatitzaci
3. díl: Cihla a její postavení v novověku
2. díl: Středověk ve znamení cihly
1. díl: Od úsvitu dějin

Podnik zmodernizoval – na místě staré cihelny postavil čtrnáctikomorovou kruhovou pec s komínem vysokým 36 metrů. Brzy přibyla další dominanta – 33 metrů vysoký komín parního stroje. Lisování plných cihel a střešních tašek bobrovek bylo zmechanizováno. V této době se značně zvýšila výroba. Na koňských potazích se cihly a tašky označené monogramem Ř rozvážely do širokého okolí.

Kvalita zdejších výrobků překvapuje dodnes, neboť původní staré cihly a tašky se často používají zejména při adaptacích selských usedlostí. Za vysokou jakostí stojí především dokonalé zpracování suroviny. Byla haldována a ponechána přes zimu odležet. Před lisováním pak byla ještě řádně prošlapána. Za první republiky došlo také na modernizaci těžby cihlářské hlíny. Krumpáče nahradil korečkový bagr na elektrický pohon, k lisu se hlína dopravovala na kolejových vozících.

Přišlo znárodnění

Rodu Řehořů patřila cihelna v Dolním Bukovsku až do roku 1950, kdy se stala jedním z výrobních závodů tehdejšího národního podniku Jihočeské cihelny. Po důkladném průzkumu ložiska zde byla na počátku sedmdesátých let postavena nová moderní cihelna. V roce 1992 ji restituovali přímí potomci původních majitelů, kteří vedením firmy pověřili svého zetě Dipl.-Ing. Vladimíra Heluze. Tou dobou se zde vyráběly převážně drenážní trubky pro meliorace. Cihelna se postupně přeorientovala na výrobu cihel. V roce 1993 zde byla zprovozněna nová linka na výrobu stropních nosníků a překladů, o tři roky později jsme v Bukovsku začali vyrábět překlady pro venkovní stínicí systémy.

Za osmnáct let své novodobé historie společnost HELUZ postupně zmodernizovala své provozy a rozrostla se o nové. Portfolio výrobků dnes zahrnuje cihly pro obvodové, nosné, příčkové a akustické zdivo, keramické stropy a překlady, keramické stropní panely, cihelné komíny a obkladové pásky. Výroba je zaměřena především na cihelné bloky pro tepelněizolační obvodové zdivo.

Nástup do nového milénia

V roce 2000 společnost HELUZ koupila cihelnu v Libochovicích. V dubnu 2001 zde po celkové rekonstrukci a modernizaci provozu zahájili výrobu cihel a rok nato byl spuštěn nový provoz na výrobu keramických stropních panelů. V roce 2003 jsme představili novou řadu cihelných bloků s označením STI, které jsou určené pro jednovrstvé obvodové zdivo energeticky úsporných a nízkoenergetických domů. V roce 2005 byla uvedena do provozu dvě nové tunelové pece ve stávajících cihelnách v Hevlíně a v Libochovicích, čímž se téměř zdvojnásobila jejich výrobní kapacita.

V roce 2006 začala v Dolním Bukovsku výrobu broušených cihel, které přinesly značné usnadnění a urychlení výstavby a zvýšení kvality zdiva. O rok a půl později v Libochovicích začali brousit vysoce tepelně¬izolační obvodové bloky (STI). Sortiment výrobků koncem roku 2007 rozšířili ještě o cihelné komíny. Nejvýznamnější událostí je pro nás výstavba nového výrobního závodu v Hevlíně. Cihelna byla spuštěna na jaře roku 2009 a produkce společnosti se zvýšila o 40 procent. Nejmodernější technologie nám umožnila vyrábět zcela novou řadu broušených cihel s názvem FAMILY, které svými parametry splňují požadavky pro nízkoenergetické i pasivní domy.

V současné době má společnost celkem osm výrobních provozů ve třech lokalitách. V Dolním Bukovsku, kde sídlí také centrála společnosti, je cihlářská výroba, výroba stropních konstrukcí a překladů, výroba nosných překladů pro venkovní stínicí systémy a výroba cihelných komínů. V Hevlíně u Znojma jsou dva výrobní závody na kompletní cihlářský sortiment a v Libochovicích nedaleko Prahy je cihelna a panelárna.

Hevlín je lokalita s jednou z nejkvalitnějších surovin pro cihlářskou výrobu nejen u nás, ale v Evropě vůbec. Tato jedinečná cihlářská hlína se těží v bezprostřední blízkosti výrobních objektů. Pochází z oblasti křídových usazenin s vysokým obsahem diatomidů. Miliony let se tu jemné části zvětrávajících hornin usazovaly ve středně hlubokém třetihorním moři zasahujícím tehdy na Moravu z Vídeňské pánve. Vrstva šedých vápenitojílovitých prachovců až prachovitých jílovců, jež tímto způsobem vznikla, je místy o mocnosti až 600 metrů. Tyto mořské sedimenty, kvalitní jíly, mají menší obsah vápence než v jiných lokalitách, a navíc je v nich vápenec jemně rozptýlený, což má příznivý vliv na kvalitu výrobků.

S novou linkou

Nová výrobní linka s kontinuálním provozem předpokládá velké série výrobků. Výroba je díky tomu efektivnější a méně energeticky náročná než u starších provozů cihelen. Velkokapacitní boxová stavba odležárny pojme až 6000 krychlových metrů suroviny, tedy zhruba desetidenní zásobu, což umožňuje její dokonalejší homogenizaci.

Sušárny v našich starších výrobních provozech se zavážejí a vyvážejí cyklicky, kanálové průběžné sušárny v novém závodě mají kontinuální posun výrobků, které na vozy ukládají roboti. Široká a nízká pec s dvojnásobným množstvím topných uliček než u standardních tunelových pecí zajišťuje příznivější proces výpalu.

Důraz na nízkoenergetickou výstavbu

Výstavba energeticky úsporných domů je potřebná a díky zvyšujícím se cenám energie pro mnohé začínající stavebníky zajímavá. Klasifikace domů se provádí pomocí měrné potřeby tepla na vytápění. Dům, který splňuje požadavky tepelnětechnických norem, má potřebu přibližně 100 kWh/(m².a), nízkoenergetický dům má potřebu tepla na vytápění nejvýše 50 kWh/(m².a) a pasivní rodinný dům nejvýše 20 kWh/(m².a). Podle výše uvedené klasifikace je patrné, že postavením nízkoenergetického domu máme dvojnásobně nižší spotřebu tepla na vytápění oproti klasickému domu a u pasivního dokonce pětinásobně nižší. Společnost Heluz jde tímto směrem.

Text: Jiří Kučera, šéfredaktor časopisu Stavitel | Foto: Shutterstock. archiv