Cihly se vyrábějí z přírodních surovin – hlíny a jílu. Ten to hodnotný přírodní materiál předurčuje kvalitu pálených cihel ze stavebně biologického hlediska – cihly jsou nejvhodnějším stavebním materiálem pro zdravé životní prostředí.

Od doby, kdy se začaly používat nepálené a pálené cihly, ve zdivu se tyto prvky navzájem spojovaly mokrou uhnětenou hlínou. Teprve s nástupem průmyslové revoluce byla vynalezena hydraulická pojiva jako je vápno a později cement, která se začala do pojivové směsi přidávat, až postupně vznikla malta pro zdění a s ní také malta pro omítání (zprvu to byla malta pro obojí použití). Zdicí prvky se spojovaly jak ve vrstvách mezi sebou (promaltovávaly se svislé spáry), tak samozřejmě i mezi jednotlivými vrstvami – ložné spáry.

Pevnost spojení v obou druzích spár je spolu s pevností zdicích prvků určující pro pevnost zdiva, tj. jeho jednu ze čtyř základních vlastností. Tlak na zvyšování tepelně-technických vlastností vedl k omezení tloušťky spár a k jejich nové konstrukci – svislé spáry byly eliminovány na minimum – zdicí prvky se ve vodorovném směru začaly klást na sraz – druhá polovina 80. let minulého století.

Nejprve se narodily zdicí prvky s tzv. kapsami pro maltu – po sražení cihel k sobě vznikla svislá dutina na výšku vrstvy cihel, která se zcela vyplnila maltou pro zdění. Další zjednodušení zdění přinesla tzv. zazubená styčná spára, která je tvarově uspořádána se systémem do sebe vzájemně zapadajících per a drážek. Oba vývojové druhy se vyzdívaly na maltovou ložnou spáru průměrné tloušťky 12 mm.

Revoluci ve zdění cihelných staveb (pórobetonové tvárnice s relativně přesnými rozměry se vyráběly i dříve) přinesly na přelomu tisíciletí tzv. broušené cihly, tj. cihly s oběma zabroušenými ložnými plochami tak, aby obě plochy byly navzájem rovnoběžné, přičemž ke zdění se začala v ložných spárách používat malta pro tenké spáry o tloušťce 1 až 3 mm. Hlavním přínosem pro vlastní budovu je omezení lokálních tepelných mostů, které tvořily jak promaltované svislé, tak vodorovné spáry. Vedlejším přínosem pro stavební firmy je zrychlení zdění a podstatně menší přesun hmot – malty se spotřebuje cca 20x méně.

Od roku 2004 se cihláři zabývali nápadem přihlášeným k patentování, který pro zdění navrhnul použít speciální polyuretanovou pěnu. Úplně nový způsob zdění musel nejprve projít detailními zkouškami zdiva pro všechna zatěžovací stádia a také vlastní pěna zkouškami uměle vyvolaného stárnutí. Po tomto odzkoušení byla jako první na trh uvedena zdicí pěna Porotherm Dryfix společnosti Wienerberger.

Přínosem je další zrychlení zdění, zrušení manipulace s maltou a možnost zdění s Dryfixem i při záporných teplotách na stavbě. Broušené cihly s možností obou způsobů zdění – na maltu pro tenké spáry a na Dryfix – se brzy staly velmi oblíbenými a použití broušených cihel tak neustále stoupá, přičemž dnes se jejich podíl pohybuje okolo 55 % z celkového objemu prodeje cihel.

Zdroj: Wienerberger