Pálená taška je stále nejpoužívanější krytinou ve střední Evropě. Může nabídnout trvanlivou krásu, perfektní funkčnost a hlavně nevídaně dlouhou životnost. Aby však střecha s pálenou krytinou vydržela udávaných a zcela reálných 100 let, je nutné ji správně odvětrat z rubové strany. To znamená dole u okapu do ní přivést vzduch, který vystoupá vzhůru do hřebene a cestou s sebou vezme případnou vlhkost. Ve vrcholu pak vzduch z větrací mezery střechu opustí.

Odvod vzduchu ve vrcholu větrané šikmé střechy lze zajistit různě. V úvahu přicházejí větrací tašky v kombinaci s větracími pásy nebo tašky větrací podhřebenové. Čím se liší? Která varianta je technicky nejvhodnější, která naopak nejekonomičtější?

Začněme legislativou, tedy že v normě ČSN 73 1901 z října 2020 jsou v Příloze B přesně uvedeny větrací průřezy v jednotlivých částech střechy. Tabulka B.1 uvádí hodnoty pro krytiny nepředstavující vysoký difuzní odpor (do této kategorie spadá i pálená taška) a tabulka B.2 hodnoty pro krytiny s vysokým difúzním odporem. Podél hřebene a nároží pak norma umožňuje odvětrání pomocí jednotlivých větracích tašek, případně u vybraných typů tašek použití speciálních doplňkových tašek podhřebenových větracích.

Větrací tašky

Každý typ pálené tašky TONDACH má svou větrací tašku, která je modifikací základní tašky doplněné o otvor chráněný stříškou a mřížkou. Při odvodu vzduchu pomocí těchto tašek je nejdůležitější respektovat jejich větrací průřez, který je unikátní pro každý typ tašky a mohou se navzájem výrazně lišit. Rozhodně se proto nelze řídit obvykle používaným zjednodušením, že na 100 m² střešní plochy stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná! Pokračovat může až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek.

Navíc je třeba dodržovat pravidlo a umísťovat minimálně 1 větrací tašku do každého krokvového pole, třebaže se tím překročí počet tašek nutných jen z hlediska velikosti větracího otvoru. Při respektování uvedených zásad je střecha s větracími taškami spolehlivě odvětraná. Je však nutné počítat s tím, že větrací tašky jsou při pohledu na střechu zřetelně viditelné.

Tašky podhřebenové větrací

V Západní Evropě je dnes u střech standardem větrání liniové. Větrací průřez je v takovém případě vytvořen podél celého hřebene, takže jde o větrání vysoce efektivní. Realizovat je lze pomocí speciálních posuvných větracích tašek podhřebenových, které se pokládají v celé první řadě pod hřebenem. Větrání střechy je díky tomuto řešení rovnoměrné a neomezuje se jen na jednotlivé větrací průduchy.

Uvedené přínosy ale platí, jen když jsou respektována související pravidla – například jiné rozteče laťování než u tašek v ploše. Nesprávné nalaťování pro podhřebenové větrací tašky by mohlo funkci větrání eliminovat. Ale i s odchylkou v laťování je montáž podhřebenového větrání rychlejší než pokládka větracích tašek. Navíc odpadá montáž větracích pásů hřebene, protože liniové větrání podél hřebene potřebu jeho užití odbourává (větrací otvor je před zanášením prachem a sněhem chráněn krycím mantinelem).

Některé typy podhřebenových větracích tašek navíc umožňují posunutí až o 20 cm po spodní řadě tašek. Tím je možno velmi elegantně vyrovnat případné disproporce mezi délkou krokve a modulovou krycí délkou tašek při laťování (např. TONDACH Stodo 12 posuvná). Střecha s liniovým větráním má i estetický benefit – střešní plocha působí celistvě a nerušeně.

Kdy nelze liniové větrání použít? Samozřejmě u střech s krátkou délkou hřebene. Příkladem jsou střechy valbové, jejichž hřeben má obvykle délku pouhý jeden metr. Použití tašek větracích podhřebenových je proto bezpředmětné. Odvětrání se v tomto případě realizuje větracími taškami podél nároží, což samozřejmě platí pro jakákoliv nároží obecně.

Fakta na miskách vah

Přestože jsou speciální podhřebenové větrací tašky aplikovány po celé délce hřebene (je jich tedy rozhodně více než tašek větracích), vychází řešení s nimi mnohem levněji. Při standardním způsobu řešení větrání je nutno k ceně samotných větracích tašek připočíst i mezilehlé základní tašky, větrací pás a také zdlouhavější pokládku. Při tomto vyčíslení je finanční úspora jasná na první pohled.

Dalším argumentem „pro použití“ je efektivita. Větrací průřezy podhřebenových větracích tašek a tradičních větracích tašek jsou většinou velmi podobné, takže s podhřebenovými taškami podél celého hřebene získává uživatel intezivnější provětrání za nižší náklady.

Nesporné benefity podhřebenových větracích tašek ale nejsou nic platné u nároží. Přestože se tato část střechy odvětrává podle stejných pravidel jako hřeben, z konstrukčních důvodů je nelze použít. Odvětrání nároží je možné pouze větracími taškami v kombinaci s větracími pásy.

Resumé? Odvětrání střechy způsobem podhřebenového liniového větrání představuje ideální řešení, které je bezpečnější, výkonnější, levnější a jednodušší na realizaci.

Rudolf Prus, technik Wienerberger/TONDACH