Mezibytová stěna tvoří hlavní předěl mezi dvěma byty, a proto musí odpovídat požadavkům, které jsou na takovouto konstrukci kladeny příslušnou legislativou. Jde např. o požadavky statické, akustické, požární apod. 

Z pohledu akustiky je mezibytová stěna v bytovém domě jednou z nejvíce hlídaných konstrukcí, protože dokáže ovlivnit komfort bydlení v jednotlivých bytech a také (spíše záporně) sousedské vztahy. Výsledky akustických měření mezibytové stěny jsou samozřejmě z největší části ovlivněny samotným materiálem stěny, ale také pečlivostí při realizaci nebo konstrukčním řešením.

Výrobci stavebních materiálů uvádějí tzv. laboratorní hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti R_w, ale pro hodnocení konstrukce v porovnání s normou je nutné ověřit stavební hodnotu vážené vzduchové neprůzvučnosti R‘_w. Rozdíl mezi laboratorní a stavební neprůzvučností je dán mj. vlivem způsobu napojení všech navazujících konstrukcí, tzv. vedlejšími cestami šíření zvuku, a nazývá se korekcí s označením k₁.

Vztah mezi tzv. laboratorní hodnotou vážené vzduchové neprůzvučnosti R_w (R_w udává výrobce ve svých technických listech a jedná se o hodnotu naměřenou ve státní akreditované zkušebně, případně stanovenou výpočtem) a tzv. stavební hodnotou vážené vzduchové neprůzvučnosti R‘_w je následující:
R‘_w, N ≤ R‘_w = R_w – k1 [dB].
V tomto vztahu je:
R‘_w, N … normový požadavek na stavební vzduchovou neprůzvučnost,
R‘_w … stavební hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti,
R_w … laboratorní hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti,
k₁ … korekce vyjadřující zhoršení stavební neprůzvučnosti oproti laboratorní hodnotě vlivem vedlejších cest šíření zvuku.

Korekce k₁ je pak ovlivněna řadou faktorů, které většinou v laboratoři nelze zjistit, nejvíce tzv. přenosem vedlejšími cestami šíření zvuku, a to převážně přes navazující konstrukce. Typicky se jedná o strop pod i nad mezibytovou stěnou, obvodové konstrukce apod.

Na základě výsledků měření na stavbě (tedy hodnoty stavební vzduchové neprůzvučnosti) se obtížně definuje, kolik dB uniká nějakou konkrétní navazující konstrukcí či detailem, tedy to, co má největší vliv na korekci k₁ (rozdíl mezi laboratorní a stavební vzduchovou neprůzvučností). Proto jsme při měření ve zkušebně akustiky postupně simulovali některé z detailů, návazností konstrukcí, různých povrchových úprav apod., abychom dokázali kvantifikovat jejich vliv na výsledek měření.

Vliv napojení nenosných tenkých příček na mezibytovou stěnu

Na stavbách je možné se setkat s různými výsledky měření vzduchové neprůzvučnosti u stejných akusticky dělicích stěn. Pomineme-li vlivy kvality provedení vlastních stěn, pak jedním z dalších faktorů ovlivňujících konečné akustické vlastnosti stěny je způsob připojení vnitřních nenosných příček. Cílem měření bylo zjistit vliv různého způsobu připojení nenosných příček z pohledu akustických vlastností, a také ověřit jejich proveditelnost.

Obecně lze druhy připojení příček rozdělit na tuhé a pružné. Tuhé připojení příček se dnes většinou realizuje vložením stěnových spon do každé druhé ložné spáry a promaltováním svislé spáry mezi stěnou a napojovanou příčkou zdicí maltou. Tuhý spoj však velmi dobře vede zvuk, v tomto případě i z příčky do akustické stěny a naopak. A právě to bývá příčinou rozdílných neprůzvučností v různých dispozičních uspořádáních.

Pro omezení vedení/šíření zvuku stěnami se jeví jako vhodnější připojení pružné, které ale u spojení dvou zděných stěn není běžně realizováno a je spíše typické např. pro napojení zděné stěny na monolitickou konstrukci.

Pro měření jsme zvolili tři způsoby připojení nenosné příčky (obr. 1):
1. varianta – oddělení pruhem pěnového polystyrenu tloušťky 10 mm (obr. 2);
2. varianta – oddělení pruhem z těžkého asfaltového pásu (např. typu V60 S 35);
3. varianta – připojení natvrdo jen s promaltováním zdicí maltou.

U variant 1 a 2 se cihly k dilatačním pruhům utěsňují zdicí maltou a k akustické stěně jsou ukotveny pomocí stěnových spon. U varianty 3 je připojení pomocí stěnových spon a promaltované připojovací spáry zdicí maltou.

• 

Obě stěny, mezibytová i nenosná příčka, byly před zkouškou ze všech pohledových stran omítnuty vápenocementovou omítkou – hlavní akustická stěna omítkou v tloušťce 15 mm, příčky v tloušťce 10 mm (obr. 3).

• 

Při měření jsme se také zaměřili na to, zda je pro výslednou hodnotu rozhodující, jestli se příčka nachází v místnosti příjmu, nebo v místnosti zdroje zvuku. Z tohoto důvodu se ve všech třech případech provádělo měření z obou stran, tzn. zdroj zvuku jsme umístili nejdříve v komoře K1 (měření K1→K2) a pak v komoře K2 (měření K2→K1; obr. 4 – půdorysné schéma zkušebny).

Pro základní srovnání vlivu připojení příčky na změnu hodnoty vzduchové neprůzvučnosti akusticky dělicí konstrukce bylo potřeba nejprve změřit samotnou akustickou stěnu bez připojení příček. Tímto měřením byla stanovena základní hodnota pro následující srovnání R_w = 57,0 dB.
Změřením stěny bez kolmých příček z obou stran, tj. jak ve směru K1→K2, tak K2→K1, bylo ověřeno, že směr měření nemá vliv na výsledek – vzduchová neprůzvučnost stěny byla pro oba směry měření identická. Pokud budeme uvažovat nenosné příčky, směr měření již výsledek ovlivní.

Z výsledků měření dále vyplývá, že pokud je příčka připojena přes EPS (varianta 1) nebo přes asfaltový pás (varianta 2), dochází k negativnímu ovlivnění výsledku o 0,3–0,5 dB v případě umístění příčky v místnosti zdroje hluku. Při umístění příčky v místnosti příjmu se základní hodnota nemění, resp. je dokonce nepatrně (o cca 0,2 dB) lepší. Pokud by byla úplně oddělena i omítka příčky od omítky mezibytové stěny, pak lze předpokládat, že neprůzvučnost se ještě mírně zlepší.

Pokud je příčka připojena klasickým tuhým napojením přes maltu (varianta napojení 3), tak v obou případech umístění příčky dochází ke zhoršení základní hodnoty o 0,3 dB, resp. o 0,7 dB, přičemž horší výsledek dává opět případ umístění příčky v místnosti zdroje zvuku.

Z naměřených výsledků lze učinit společný závěr (bez ohledu na způsob připojení), který se týká umístění příčky vzhledem ke zdroji hluku. V případě, že je příčka umístěna v místnosti zdroje hluku, jsou výsledky měření mezibytové stěny o 0,3–0,7 dB horší, než když je příčka umístěna v přijímací místnosti.

Z provedených měření má z hlediska akustiky varianta napojení 1 (přes EPS) a 2 (přes těžký asfaltový pás) nejmenší vliv na hodnotu vlastní mezibytové stěny (pružné napojení je lepší než tuhé) – toto ale není běžný způsob připojování nenosných příček na zděné nosné konstrukce (je to běžný způsob při napojování zděné konstrukce na monolit).

Z hlediska provádění a kvality prací je vlastní připojení příček velmi důležité. Vzhledem k možnostem provádění a riziku vzniku trhlinek v místě napojení je nejvhodnější varianta 3 (tuhé napojení s promaltováním) – toto je pro realizaci nejčastější způsob připojení příček. A protože zdroj zvuku může být obecně z obou stran je proto nutné při návrhu mezibytové stěny počítat s navýšením korekce k₁ o cca 0,5 dB (oproti stavu mezibytové stěny bez napojení nenosných příček).

V dalším dílu našeho seriálu představíme výsledky vlivu přizdívek na hodnotu vzduchové neprůzvučnosti mezibytových stěn.

Vzhledem k možnostem provádění a riziku vzniku trhlinek v místě napojení je nejvhodnější varianta 3 (tuhé napojení s promaltováním) – toto je pro realizaci nejčastější způsob připojení příček. A protože zdroj zvuku může být obecně z obou stran je proto nutné při návrhu mezibytové stěny počítat s navýšením korekce k1 o cca 0,5 dB (oproti stavu mezibytové stěny bez napojení nenosných příček).

Zdroj: Materiály pro stavbu, Wienerberger (Porotherm)