Při rekonstrukci vily v Praze Dejvicích se autoři návrhu rozhodli, že dům rozšíří v pozici suterénu a prvního poschodí o přístavbu s verandou, terasou i garáží. Toto řešení umožnilo kontakt interiérů se zahradou. Další extenze objemu se odehrála v pozici podkroví. Zatímco původní stavba měla šedivé omítky, nově je opatřena přizdívkou z režných cihel, které ji sjednocují a dodávají jí osobitý výraz. Nynější stav je kvalitativně o několik řádů výše, aniž by to bylo zdůrazňováno přehnanými gesty.

Dům je součástí vilové zástavby v blízkosti pražské osady Baba, zastoupené avantgardními funkcionalistickými objekty a tradičněji pojatými objekty s valbovou nebo stanovou střechou. V roce 1934 ho vybudoval stavitel arch. Jan Bína. Patřil mezi skromné, stavitelsky vyzrálé představitele již nedekorované, modernistické linie vilek, respektující tradiční formy a prvky staveb, jako šikmé střechy nebo římsy.

„V této lokalitě jsme už realizovali několik rekonstrukcí i novostaveb bytových nebo rodinných domů. Víme, co je těmto stavbám společné a co je odlišuje. Projekty musí řešit, pomineme-li zateplování, obdobné provozně dispoziční problémy – poddimenzování vstupů do domů, separaci kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, propojených jen přes chodby a schodiště nebo rozměry či dostupnost garáže, někdy i její absenci. V těchto negativních atributech se funkcionalistické a stavitelské vily podobaly. Ty druhé však mívají další problém v nepřístupnosti zahrady. Funkcionalistické domy kontakt se zahradou často řeší svým osazením ve svahu a propojením obytné plochy v přízemí přímo či přes terasu. Stavitelské domy zahradu přehlížely, byly s ní propojeny jen přes hlavní vstup ze strany ulice,“ uvádí architekt Ladislav Lábus.

„U této vily jsme neměli omezení ze strany památkové ochrany, přesto jsme nechtěli její výraz zásadně měnit. Zpočátku jsme se snažili uchovat její ráz. Teprve na základě analýzy variant rozsahu přístavby včetně nové garáže jsme zjistili, že bude třeba přistoupit k razantnějšímu rozsahu úprav a také ke změně výrazu stavby tak, abychom přístavby spojili s původní hmotou domu,“ dodává.

Pro rekonstrukce architekta Lábuse je charakteristické, že se kromě péče o stavební detaily snaží zachovat prostorovou strukturu a tradiční uzavřenost místností. V nových partiích naopak využívá volnější uspořádání prostoru zhodnoceného výraznou otevřeností vůči exteriéru. Ve vile v Matějské ulici byly uplatněny oba principy: v rekonstruovaných částech je ponechána stávající struktura a charakter místností. Včetně přízemí, kde je vizuální propojení jídelny a obývacího pokoje ve stávající stavbě i přistavěných prostorů kuchyně a prosklené verandy záměrně pouze částečné. Obdobně v nástavbě – de facto půdní vestavbě autoři sledovali prostorovou kontinuitu jen částečně propojených místností.

V úvodu textu citujeme z recenze Petra Volfa publikované v časopisu Stavba 3/2019

Brick award

Soutěž pořádá společnost Wienerberger AG. Ceny se udělují v pěti kategoriích, kromě toho se vyhlašuje celkový vítěz. Lhůta pro přihlášení projektů do soutěže Brick Award 2022 skončila letos v dubnu. Přihlásilo se 789 architektonických projektů z 53 zemí z celého světa, což je ve srovnání s rokem 2020 nárůst o 22 %. Odborná porota nominuje 50 nejlepších projektů, vítězné projekty budou vyhlášeny v červnu 2022.

Jedním ze soutěžících letošního desátého ročníku v kategorii Příjemný domov je vila Matějská od architektů Ladislava Lábuse a Jitky Hofmeisterové. Dům, který prošel rozsáhlou a náročnou rekonstrukcí, autoři do soutěže přihlásili zejména proto, že na její fasádě použili cihelnou přizdívku. V komentáři, který poslali do soutěže Brick Award navíc zdůraznili aspekt udržitelnosti svého řešení: Kombinace citlivé rekonstrukce stavby a jejích interiérů a zároveň radikální transformace objemu i architektonického výrazu pomocí přístaveb a cihelné přizdívky použité na bezúdržbovou ochranu tepelné izolace původního zdiva přinesly překvapivé výsledky a efekt i při poměrně důsledné snaze využít z fyzické podstaty i prostorové struktury stavby co se dá. Použitý přístup nemá význam jen z hlediska architektonické kvality a různorodosti standardu obytného prostředí, ale i z hlediska efektivity prostředků a dopadů na životní prostředí.

„Projekt zhodnocuje pozitivní atributy tradiční zděné stavby a eliminuje ty, které již nevyhovují dnešnímu standardu – separaci kuchyně, pokoje i zahrady. V přístavbách a nástavbách nabízí propojení interiéru s exteriérem a nové terasy. Chceme zdůraznit, že návrh byl šetrný k hodnotám původního domu i prostředí. Nejen z hlediska památkového nebo tepelně izolačních parametrů, ale přímo ve fyzické podobě. Ze stávající stavby využil maximum; neplýtvá tudíž prací, energií ani materiály, recykluje je přímo na místě tím, že je akceptuje všude, kde je to možné. I díky cihelné přizdívce na zateplené fasádě přitom vznikla stavba se zcela soudobým výrazem. Tato nenápadná a skromná velkorysost může být jednou z cest udržitelného rozvoje výstavby. Tam kde se forma přežila, může podstata domu dále žít, navíc s minimálními dopady na životní prostředí,“ dodávají autoři projektu.

Materiály původní stavby: plná cihla, pálená střešní taška.
Materiály použité při rekonstrukci: cihelné bloky, pálená střešní taška, lícová ražená cihla, cihlová dlažba.

www.wienerberger.cz/brick-award
www.brickaward.com

Článek byl publikován v časopise Materiály pro stavbu 4/2021
Foto: Tomáš Balej