Střecha je možná tou nejdůležitější částí každé stavby – zastřešuje celý objekt a chrání konstrukce před deštěm, sněhem a působením dalších vnějších podmínek. Tedy za předpokladu, že je provedena správně a bez chyb. Jakákoli chyba ve střešním plášti totiž zpravidla znamená nejen únik tepla střešní konstrukcí, ale i méně či více masivní zatékání do zastřešených konstrukcí, což může vyústit ve velmi nepříjemné a na opravu nákladné statické problémy. Na co si proto musíme dát pozor a jakých chyb se vyvarovat?

Typ, tvar a doplňky jsou důležité!

Každá střešní krytina vyžaduje specifické podmínky pokládky, které začínají sklonem střechy, pokračují laťováním a členitostí pláště a končí kotvením. Je proto velmi důležité před výběrem krytiny zkonzultovat svou představu s architektem či projektanty, aby se doporučený sklon preferované krytiny shodoval s realitou projektu. Stručně řečeno má většina pálených tašek, v závislosti na vodní drážce, minimální bezpečný sklon 22 či 30°, bobrovky lze rovněž ukládat od 30° a prejzy až od 40°. Po přijmutí příslušných opatření lze toto doporučení samozřejmě stáhnout ještě o 10°, pokud by však všechny potřebné podmínky nebyly dodrženy, hrozí zatékání vody do skladby střešní konstrukce a následně do níže položených částí objektu.

Sklon střechy s sebou ovšem přináší ještě další problém – nedostatečný spád ke svodu vody, případně nedostatečný spád okapů. Ať už odvádíme vodu z vikýře, úžlabí složitě členité střechy či z celé plochy okapním žlabem, vždy je třeba myslet na dostatečné odvodnění. Okap přeplněný vodou totiž vyvíjí nadměrný tlak na žlabové háky a střechu samotnou, a to samozřejmě znamená potenciální škody a výdaje na rekonstrukci.

Nejvíce kritickými místy střešní krytiny jsou ovšem spoje a přechody mezi střešní krytinou a doplňky. Při použití levných doplňků (ať už u novostavby či rekonstrukce), které neodpovídají konkrétním nárokům na kvalitu, proto nikdy nelze zaručit správnou funkčnost střechy. To v praxi znamená nejen žádnou záruku od výrobce střešní krytiny, ale i zkrácení životnosti celé střechy, a navíc i lokální problémy, které mohou poškodit další konstrukce objektu.

Nepřehlédněte: 10 nejčastějších chyb při pokládce střešní krytiny

A pokud mluvíme o doplňcích, hodí se zmínit, že je na trhu k dostání celá řada doplňků, které majitelům objektů pomohou se sněhovými problémy. Zejména v horských oblastech nelze než doporučit pořízení sněhových háků, sněhových tašek či liniového sněhového zachytávače. Cena za tyto doplňky totiž je nepochybně menší než vyplácení bolestného a náhrady pojišťovně, když pokud by padající sníh zranil chodce.

Alfa a omega střechy – skladba

Pro správně fungující střešní konstrukci jsou stěžejní dva prvky – odvětrání a doplňková hydroizolační vrstva. Pokud tato kritéria nesplní svou úlohu, dříve či později dojde k závažným poruchám střešního pláště. Proč tomu tak je? Ve správně fungující střeše by vlhkost, která se dostane do vzduchové mezery, měla být odvedena zmíněnou mezerou a následně pryč ze skladby střešního pláště větracími taškami. Tuto provětrávanou mezeru pod střešními taškami vytvoříme pomocí kontralatí o výšce min. 4 cm – zde se často používá, což je velká chyba, kontralať menší výšky a střecha se pak nemůže dostatečně provětrávat.

Vždy také musíme mít na paměti, že čím delší jsou krokve (tj. délka střechy od hřebene k okapu), tím více vzduchu musí větraná mezera obsahovat a tím větší musí být jednotlivé větrací vstupy/výstupy, kterými vzduch odvádíme. Tento odvod probíhá nejen v ploše střechy větracími taškami, ale i mezerou v úrovni okapu a větracím pásem u hřebene, ev. systémem liniového odvětrání střechy, což je poměrně čerstvá novinka českého trhu. Všechny tyto větrací vstupy a výstupy mají normou dané rozměry – nebojme se proto zeptat, zda naše střecha splňuje vše tak, jak by měla!

Ani sebelépe odvětraná střecha by ovšem nefungovala spolehlivě bez doplňkové hydroizolační vrstvy (dále DHV). Hlavním úkolem této vrstvy je chránit střechu před proniknutím srážek a vlhkosti do konstrukce a zabránit pronikání nečistot z exteriéru do spodních vrstev střechy – pokud je s touto vrstvou něco v nepořádku, ať už mluvíme o poškození při provozu, nesprávné pokládce či o proděravění při pokládce, jedná se o velký problém. Samotný výběr DHV by se měl řídit místními podmínkami, sklonem a tvarem střechy, zejména pokud plánujeme střechu s nižším sklonem. Na trhu lze rovněž pořídit již předpřipravené střešní systémy (např. Tondach iRoof), které v sobě spojují nejen dostatečnou DHV a tepelnou izolaci k řešení jakékoli střechy, ale i jednoduchost a rychlost pokládky celé střešní skladby, kdy do sebe jednotlivé díly zapadají jako puzzle.

Když se mistr utne

Stejně jako se celá řada věcí může pokazit ve fázi projektu či skladby, může se pokazit i samotná pokládka střešní krytiny. První úskalí na nás čeká už při samotném laťování, na které má být následně umístěna krytina. Při nevhodném laťování na sebe totiž nemusí střešní tašky správně dosedat, vzniká nebezpečí průniku vlhkosti střešní krytinou, což nakonec dohromady může způsobit poškození konstrukcí pod střešní skladbou – každá pálená krytina má proto ve svém technickém listu vzdálenost latí uvedenou (běžně mezi 300 až 380 mm). A pokud se nedaří střechu rozměřit na celé řady latí, lze pálené tašky krátit odříznutím horní části a uložením u hřebene, což se následně skryje pod hřebenáči. Nikdy a za žádných okolností nekrátíme tašky v úrovni okapu! A ani se o tom nenecháme od stavebníků přesvědčit!

Čtěte také: Aby střecha sloužila i našim vnoučatům

V případě rekonstrukcí či složitých tvarů střech je situace obtížnější, například Tondach ovšem nabízí posuvné tašky, které umožňují flexibilnější laťování a jsou proto vhodné i pro střechy, na kterých je složitější dodržet přesné rozlaťování.

Laťováním to ovšem nekončí – aby totiž tašky fungovaly správně, je třeba je řádně zajistit proti působení počasí. I u nás totiž může fouknout vítr, který nám střechu nepříjemně počechrá! Tašky je proto nutné kotvit po obvodu – tj. hřebenáče a krajové tašky na štítech, na nárožích, v úžlabích či kolem prostupů, oken nebo nad okapem. Na těchto exponovaných místech se kotví každá střešní taška. Pokud navíc sklon střechy přesahuje 45 °, jsou tato kritéria ještě přísnější a tašky se musí kotvit i v ploše, což přesně definuje příslušná norma.

A tím ještě stále nekončíme – jak již bylo zmíněno, na střechu je třeba umístit i celou řadu doplňků (hromosvod, anténa, odvětrání…). Správné osazení těchto doplňků je stejně klíčové jako jakákoli jiná část pokládky střešního pláště. V místě těchto doplňkových tašek (Tondach tyto tašky dodává v kompletním setu se vším, co je k instalaci potřeba, vč. návodu) je totiž třeba proříznout všechny fólie a následně vše správně napojit a utěsnit, aby do střešní skladby a přilehlých konstrukcí nepronikala vlhkost.

Zdroj: Wienerberger