Můj dům, můj hrad vyjadřuje náš vztah k nemovitosti a její úkol pro zajištění soukromí. Jeden nevšední „hrádek“ stojí na rozhraní starší a novější zástavby Českých Budějovic. Rozlohou je srovnatelný s větším bytem, bonusové body sbírá za kvalitní návrh, venkovní prostory a zmíněné soukromí. A právě v tomto krajském městě hraje prim společnost Wienerberger a její zdicí systém Porotherm.

Manželé Luboš a Eva Zemenovi se začali myšlenkou na nový dům zabývat v době, kdy se rozhodli přestěhovat z Prahy do Českých Budějovic, odkud oba pocházejí. K realizaci však přistoupili až o několik let později. Parcelu hledali poměrně dlouho, nakonec zvolili pozemek v klidné lokalitě jedné z městských čtvrtí krajského města.

Nekomplikovaný a bezúdržbový

Jejich představou byl pohodlný, jednopodlažní bezbariérový dům pro rodinu s dětmi s mírným přesahem do okolního prostoru. Výhodou byla při návrhu i realizaci domu skutečnost, že jsou oba profesí architekty, byli si tedy vědomi nejen náročnosti stavby samé, ale i možných obtíží ve schvalovacím procesu. Kompromisní řešení museli v tomto případě zvolit v případě střechy. Místní regulativy nepovolují plochou střechu, byli nuceni tedy zvolit střechu valbovou, konstruovanou tak, aby byla při běžném pohledu z ulice téměř nepostřehnutelná.

„Nechtěli jsme velký dům,“ vypráví Eva Zemenová a dodává: „Uvědomovali jsme si, možná ovlivněni naší profesí, že děti rychle vyrostou a zůstaneme v domě jen my dva. Chtěli jsme, pokud možno, bezúdržbový dům – tedy jednoduchý nejen na běžný úklid, ale také z hlediska větších oprav v širším časovém rozpětí.“

Vnější povrch stěn z cihel Porotherm tvoří přizdívka z betonových KB bloků šedivé barvy, která postupně porůstá zelení. „Pečlivě jsme zvažovali okna. Ta hrají důležitou roli v architektuře, ve výrazu domu. Zvolili jsme hliníková a tato investice se i přes vyšší cenu vyplatila – okna nemění vzhled ani rozměry, a navíc se dobře udržují. Fasáda a okna jsou z mého pohledu dvě nejzásadnější věci, které v míře náročnosti údržby domu hrají nejdůležitější roli,“ pokračuje Eva Zemenová.

Pozemek má rozlohu necelých 600 m², takže dům rozděluje zbývající plochu na malé, spíše komorní prostory, vytvořené přesahem interiéru do zahrady. Z každé strany stavby jsou víceméně samostatné venkovní pobytové prostory. Z dětských pokojů na východní straně i z hlavního obytného prostoru, orientovaného k jihu, lze vyjít na vlastní terasu, před ložnicí ze severní strany je venkovní sprcha. Vstup do domu je krytý a zahrnuje parkovací místo.

Pohledům z uliční strany brání listnaté keře, a zajišťují tak soukromí v přední části domu. V zahradě jsou vysazeny keře a popínavé rostliny, místo zbylo i na malou užitnou zahradu s vinnou révou, borůvkami, malinami či ostružinami, případně na záhonek s nenáročnou zeleninou.

Všechny cesty vedou do haly

„Dispozice domu souvisí s naší filozofií, rádi se jako rodina setkáváme,“ dodává Eva Zemenová, Centrem je tedy hlavní obytný prostor s kuchyní a velkým jídelním stolem, který tuto místnost člení na dvě poloviny. V obývací části je vestavěné ležení s knihovnou. To je vlastně největší prostor v domě, ložnice, kde má každý své soukromí, jsou vcelku malé. Tuto možnou nevýhodu však poněkud stírá otevření domu do krovu – světlá výška místností je větší a pokoje tak působí rozměrnějším dojmem.“

Také se podívejte: Zděný bungalov mezi borovicemi jako oáza klidu

Důležitá a dispozičně zajímavá je také obdélníková hala uprostřed domu, která tvoří výchozí bod osově souměrného domu: „Podélná osa haly je umístěna v linii obývací pokoj, hala, šatna, koupelna,“ upřesňuje Luboš Zemen a dodává: „Na dvou příčných osách leží proti sobě vstup a jeden dětský pokoj, a hostinský pokoj a druhý dětský pokoj. Takže když se zde otevřou všechny dveře, je vidět skrz dům jak v příčném, tak v podélném směru. Ale když se dveře zavřou, vypadá to, jako by hala byla sedm metrů dlouhá skříňová stěna, jen na jedné straně rozbíjí tuto jednolitost krb. Když byly děti malé, hráli jsme tu fotbal, badminton nebo jsme si pouštěli autíčka, byla to vlastně taková herna s obrovskými dvoukřídlovými dveřmi do obývacího pokoje. A když ty dveře otevřeme, stává se zvětšeným prostorem obýváku. Hrají si tam i děti návštěv, které k nám přijdou.“

Dům je navržen velmi efektivně, celý prostor je využit na sto procent, přesto je ale světlý a vzdušný. K tomu přispívá i zvolený nábytek a barevnost. „Při zařizování domu jsme oba tíhli k určité vzájemné kompatibilitě vybavení,“ říká Eva Zemenová.

Nábytek je tedy vestavěný, skříně jsou bílé, solitérních kusů je málo – jen velký dubový stůl a designová křesílka. Do dětských pokojů se vstupuje ze světlé haly přes vestavěné skříně, jsou zařízeny v mírném kontrastu k tomuto prostoru – jednoduchý nábytek je v jednom pokoji zelený, v druhém žlutý.

FOTOGALERIE:

Tip: Podívejte se i na další projekty od stejného dodavatele

Zdroj: Můj dům | Foto: Robert Žákovič