Že je slogan „Střecha dělá dům“ založen na pravdě, jsem si během svého života již několikrát ověřil. 

Můj děda, akademický malíř, si postavil téměř před sto lety extravagantní výstavní pavilon ze škvárobetonových bloků vlastní výroby, zastřešený vodorovnou plochou s asfaltovou izolací. Na první pohled architektonicky zajímavé řešení stojící samostatně na kopci nad vesnicí s sebou neslo spoustu provozních problémů. Nikdy nekončící opravy rozličných netěsností a také hledání fragmentů střechy po vichřicích mě od tohoto typu krytiny nadobro odradily ještě v době, kdy jsem byl dítě.

Když jsem začal stavět vlastní dům, ani na moment jsem neváhal a zvolil jsem tradiční keramický materiál jak na veškeré zdivo, tak na střechu (Tondach). Myslím, že jsem zvolil správně, materiál bez problémů odolává i náročným povětrnostním podmínkám, které v Bílých Karpatech občas dovedou potrápit, s těsností také není sebemenší problém. Po nedobrých zkušenostech s asfaltem jsem si doma nechal hodně krytiny na případné opravy. Střecha je bezproblémová, a tak jsem se rozhodl můj předimenzovaný sklad keramiky ztenčit a vyrobit několik netradičních krmítek pro ptáky.

Krmítko lze zcela jistě vyrobit z různých materiálů. Na rozdíl od klasiky ze dřeva má keramika výhodu v připravenosti odolávat dešti a přece jen více ladí s domem pokrytým keramickou taškou. Celý výrobek je také dostatečně těžký a odolává větru lépe než běžné krmítko. Zcela jistě by šlo vytvořit objekt kopírující tvar domu. Já jsem ale chtěl vytvořit méně tradiční objekt, proto jsem vynechal tvar inspirovaný běžnou sedlovou střechou. U všech keramítek jsem použil konstrukci založenou na kovové ose držící všechny potřebné prvky, což je řešení opticky vzdušnější a výrobně jednodušší. Na vodicí osu jsem využil závitovou tyč Ø 12 mm osazenou maticemi a podložkami s větším průměrem. Jako alternativu jsem na další výrobky použil nerezovou tyč stejného průměru s navařenými podložkami a závity jen na koncových 20 mm. Na horní matici jsem navařil další podložku, která slouží jako závěs keramítka na strom. Další možností je uchycení dole, které vyžaduje navaření spojovacího článku dle konkrétní situace. Pro opracovaní keramiky jsem použil úhlovou brusku s diamantovým kotoučem vhodného průměru a vrtačku s vrtákem z tvrdokovu. U vrtání je nutno postupovat s velkou opatrností a pracovat bez příklepu.

První variantou je keramítko (titulní fotografie) vyrobené ze dvou odvětrávacích komínků. U horního dílu jsem zarovnal celkovou výšku zhruba na 150 mm, u spodního dílu jsem nechal jen horní část komínku zhruba v tloušťce 40 mm, kterou jsem použil v převrácené pozici jako dno. Tento díl jsem vrtal s lehce větším průměrem (13 mm), než je kovová osa, proto případná voda ze dna keramítka vyteče, ale krmivo neustále zůstane zachyceno.

Druhou variantou je až futuristický model keramítka vytvořeného ze dvou trojcestných rozdělovacích hřebenáčů. Zde bylo potřeba jen vyvrtat po jedné díře v každém kusu rozdělovače, nasadit osu a bylo hotovo.

Třetí keramítko je největší model, dalo by se říct hypermarket pro ptáčky (taky se mně do něho dere mnoho zákazníků od sýkorek až po hrdličky). Čtyřlístek tvořící dno je vyřezán ze čtyř bobrovek přišroubovaných do dřevěného nebo kovového kříže. Svařením vznikne pevná a opticky odlehčená kostra, dřevo lze ale také s úspěchem použít. Na střechu jsem zvolil čtyřcestný rozdělovací hřebenáč, upevněný jako u předešlého modelu ve svém středu na kovovou tyč. Mým záměrem bylo vytvořit objekt výhradně ze stavebních materiálů, proto i miska na krmivo je vyrobena z úzkého pásu vyřezaného ze zbytku odvětrávacího komínku.

Jako pedagog jsem zřejmě lehce profesionálně deformován, a proto se ptám návštěv, jestli uhodnou, z čeho jsou ona „keramítka“ vyrobena. Většina dotázaných mě podezírá, že si jednotlivé díly doma pálím v keramické peci, což opakovaně odmítám. Jakým překvapením je zjištění, že tyto prvky mají své nezastupitelné místo v konstrukci běžné střechy z keramické krytiny – jde o příslušenství určené především k elegantnímu a správnému řešení hřebene střechy. Všem také doporučuji, ať někdy zajdou do stavebnin a seznámí se detailněji s cihlářskými výrobky. Možná tam najdou inspiraci, i pokud se zrovna nechystají stavět nové bydlení.

Text: Petr Pavlinec