Zateplení fasády domu je jednou z nejčastějších renovací, do které se lidé pustí. Jedná se o poměrně velký a relativně nákladný zásah, proto je dobré provést ji pořádně a správně. Jakékoli opravy jsou komplikované a drahé. Zde platí dvojnásob pravidlo: dvakrát měř, jednou řež. Nejenom technologická nekázeň na stavbě, ale i nepřesné nebo chybně navržené řešení ze strany projektanta bývají hlavními příčinami nevydařeného zateplení fasád. Jaké jsou časté nedostatky, jak jim předcházet a případně jak je napravit?

Obecné principy pro navrhování a provádění

Pro navrhování a provádění zateplovacích systémů platí základní normy ČSN 73 2902 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS), ČSN 73 2902 Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) – Navrhování a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem, ČSN EN 13499 Tepelně izolační výrobky pro použití ve stavebnictví – Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) z pěnového polystyrenu – specifikace, ČSN EN 13499 Tepelně izolační výrobky pro použití ve stavebnictví – Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) z minerální vlny – Specifikace.

Rozhodující pro aplikaci bude vždy technologický postup konkrétního zateplovacího systému, který je třeba vždy dodržet, aby byla přiznána záruka. Necertifikované, popřípadě míchané zateplovací systémy nejsou přípustné a ve stavební branži jsou označovány jako „domamont“ a „stodolamix“. Zde žádné záruky poskytnou nelze.

Nevhodný/neupravený podklad stěny pro zateplování

Podklad pro vnější fasádní zateplovací systém (ETICS) musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Doporučuje se například omytí tlakovou vodou. Starou nesoudržnou omítku je nutné odstranit, stabilní omítky stačí penetrovat. Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. Pozor také na lepení izolantu na izolant. Pokud je to opravdu nevyhnutelné, musí se dodržovat pravidla příslušného dodavatele ETICS. Zateplovací systém nenahrazuje hydroizolaci ani sanační systém, nicméně například výrazně snižuje množství zkondenzované vlhkosti v konstrukci.

Špatné založení ETICS

Chyba bývá zvláště u nerovných fasád rekonstruovaných domů. Ke správnému založení se používají certifikované zakládací profily s okapničkou. K jejich případnému vyrovnání se použijí distanční podložky (tl. 1–10 mm). Staré, ale stále ještě často používané hliníkové lišty způsobují značný liniový tepelný most, tak je vhodnější použít modernější plastovou variantu. Tyto profily mají velkou výhodu v tom, že výrazně nedilatují. Je možné založení i na dřevěnou lištu nebo na stávající zateplení soklu.

Vedle správného zakládacího prvku je nutné také dbát na materiálovou vhodnost izolace. Do výšky 300 mm je zásadně nutné používat nenasákavé izolanty z extrudovaného polystyrenu (XPS) nebo perimetrického polystyrenu se sníženou nasákavostí. U vícepodlažních staveb je nutné dodržet i požární požadavky v souladu s ČSN 730810, včetně požadavků na správné protipožární založení.

Nedostatečná tloušťka izolace

Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky závazné normy ČSN 73 0540:2 a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, která je ovšem přísnější než norma. Zateplení by mělo být ekonomicky optimální, což se posuzuje pro každý dům zvlášť. Pro rychlý orientační výpočet je možné použít typových modelových příkladů nebo doporučených hodnot z výše zmíněné normy.

Špatné lepení tepelné izolace

Chybu je možné udělat při nanášení lepidla, ale také při lepení izolantu při nevhodných podmínkách (zima nebo naopak přímé slunce). Standardní lepení izolantu se zpravidla provádí nanesením rámečku lepidla po obvodě desek a do 2 až 3 vnitřních bodů. Základní plocha lepidla činí min. 40 % plochy desky. V oblasti soklu s keramickým obkladem nebo tam, kde je uvažováno s progresivním kotvením hmoždinek pouze do plochy desky, se základní lepicí plocha navyšuje na 60 %. U minerálních vln s kolmou orientací vláken se používá celoplošného lepení, vždy ale dle pokynů konkrétního výrobce zateplovacích systému.

Lepení běžným cementovým lepidlem je možné při teplotách +5 až +25 °C. Při nižších teplotách je nutné použít speciální lepidlo. Vylepšená cementová lepidla zvládnou teplotní rozmezí +1 až +15 °C. Alternativně je možné použít lepidla z nízkoexpanzní pěny s teplotním rozmezím 0 až 35 °C. Vždy je třeba používat lepidla nebo pěny, které jsou certifikované v příslušném zateplovacím systému. Použití jiných výrobků je nepřípustné, tj. na celý systém by již neplatily žádné záruky.

Zvláštní pozornost je nutné věnovat šedým grafitovým polystyrenům, které se dokážou na přímém slunci velmi rychle zahřát a zvětšit svoji velikost. Povrchová teplota těchto materiálů na slunci může vyšplhat až k 80 °C, je proto vždy nutné stínění.

Nedostatečné kotvení

V krajním případě se může stát, že všechny vrstvy kontaktního zateplovacího systému popadají, nevydrží nápor sání větru nebo svou vlastní tíhu (v případě těžkých obkladů). Počet hmoždinek by měl být v souladu s normou ČSN 73 2902 a měl by respektovat kvalitu a nosnost zateplované stěny a umístění objektu v terénu. Jinak se bude chovat fasáda městského domu v Praze a jinak fasáda chalupy na horách, která je navíc v otevřeném terénu s velkým prouděním vzduchu. Počet hmoždinek zpravidla začíná na počtu 6–8 ks/m². Před návrhem počtu hmoždinek je vhodné udělat výtažné zkoušky na stavbě.

Velmi důležité je také rozmístění hmoždinek na izolantu. U pěnových polystyrenů se zpravidla hmoždinky umísťují do rohů a T-spojů desek, u minerálních vln je zajímavou možností i kotvení do těla desek. Odolnost minerálních izolací vůči protlačení hlavy hmoždinky dovnitř izolantu je větší v těle desky než na jejích hranách.

V případě kotvení desek z minerální vlny je nutné zkontrolovat také doporučení na velikost talířové hmoždinky. Materiály pevnostní třídy TR15 se kotví standardní hmoždinkou s talířkem o průměru 60 mm. Materiály pevnostní třídy TR10 talířkem 60–90 mm, materiály pevnostní třídy TR7,5 talířkem 90–110 mm a minerální vlny s kolmým vláknem s talířkem o velikosti 140 mm.

Špatné provedení kotvení bývá vůbec nejčastější a nejviditelnější vadou fasádních zateplovacích systémů. Někdy je nutné použít termokameru, jindy bohužel stačí pouhý pohled a i laik vidí, že zde není všechno v pořádku.

Prokreslování hmoždinek lze výrazně omezit i zápustnou montáží, která je možná u většiny fasádních zateplovacích materiálů. Nejprve se vyfrézuje prostor pro hlavu hmoždinky, do kterého se přišroubuje nebo zatluče hmoždinka, a celý tento prostor se pak zakryje zátkou.

Zdroj: časopis Materiály pro stavbu