Nároky na funkci střechy se dramaticky zvýšily, přitom však stále platí, že by měla vydržet až 70 let. Prostě, střecha by se z důvodu funkčnosti měla měnit pouze jednou v životě. Elementární podmínkou pro naplnění tohoto předpokladu je zajistit střeše řádné větrání. 

Větrání je naprosto zásadním prvkem střechy moderní, stejně jako historické. Dříve k němu docházelo samovolně, podobně jako u starých netěsných oken, nebo stačily otvory ve štítových stěnách. Jenže s dnešními obývanými půdními prostorami nelze brát větrání na lehkou váhu. Koneckonců to dokládá velké množství defektů a reklamací. Není-li střecha odvětrána dostatečně, je riziko komplikací v podstatě neodvratné.

Pro správnou funkčnost musí mít větrací mezera vhodnou tloušťku a potřebný počet správně umístěných větracích otvorů. Pak v ní dochází k žádoucímu proudění vzduchu, čímž je odváděna vlhkost ze spodního povrchu skládané krytiny a zvyšuje se tak její odolnost proti vlhkosti a mrazu. Prouděním se také odvádí přebytečná vlhkost ze střešního pláště do vnějšího prostředí.

Při užití difuzně otevřené doplňkové hydroizolační vrstvy (DHV) rovněž napomáhá difuzi vodní páry z interiéru. Další nespornou výhodou je zajištění příznivých podmínek v zimním období, kdy roznáší místně zvýšený tepelný tok (např. z koupelen) do větší plochy a tím snižuje riziko odtávání sněhové vrstvy a následné namrzání se zatékáním do skladby střešního souvrství. V letním období zase zabraňuje hromadění přehřátého vzduchu pod skládanou krytinou, čímž zlepšuje tepelnou pohodu podkrovních místností.

Větrání střechy lze navrhnout jako přirozené, nucené nebo jako kombinaci obou způsobů. Nejběžnější je přirozený způsob, zajištěný konstrukčním řešením. Aby při něm opravdu docházelo k proudění, tedy správné funkci větrané vzduchové mezery, doporučuje ČSN 73 1901 například větší sklon střešních rovin nebo limituje vzdálenost přiváděcích a odváděcích otvorů 18 metry.

Připomeňme si, co přirozené proudění vzduchu v mezeře způsobuje:

• rozdílná hustota vzduchu v různých výškách přiváděcích a odváděcích otvorů,
• přetlak vzduchu daný rozdílnou teplotou nebo vlhkostí vzduchu ve vzduchové mezeře a ve vnějším prostředí,
• působení větru na větrací otvory.

Protože je větrání střech důležité, je požadavek na něj slyšet ze všech stran – od normy přes cechovní pravidla, vzdělávací semináře až k technickým manuálům výrobců krytin. Přesto společnost Wienerberger cítí v informovanosti o této oblasti mezery, a proto se věnuje vlastnímu výzkumu mechanismů větrání, jak průvzdušnost ve větrací mezeře vlastně funguje. Testovací domek postavený na zkušební ploše vědeckého centra Fakulty stavební VUT Brno – výzkumné pracoviště AdMaS, stejně jako následné potvrzovací měření na reálném domě již vydalo první výsledky.

Srovnání dvou typů větracích tašek ukázalo, že tzv. bodové (klasické) i liniové (podhřebenové) větrání fungují, ale liniové celokeramické je výkonnější, stabilnější a levnější. Navíc množství vzduchu procházející větrací mezerou je výrazně větší, než se obvykle předpokládalo, a dramaticky pozitivně ovlivňuje přehřívaní střech, se kterým se v současných tropických teplotách musíme potýkat. S dalšími zajímavými detaily a zjištěnými výsledky bude odborná veřejnost průběžně seznamována.