Letní počasí, které zvláště v posledních letech láme i sto let staré teplotní rekordy, je na jednu stranu velmi příjemné, pokud máme možnost trávit čas dle svých představ, na druhou stranu se ovšem může stát velmi závažným každodenním problémem, který nám nedovolí v noci spát a ve dne relaxovat či vůbec fyzicky existovat ve vlastním bytě. Tím spíš, pokud se jedná o podkrovní prostory. Řešit přitom problém až ve chvíli, kdy se vyskytne, je v tomto případě neefektivní či problematické a velmi drahé. Co tedy s tím?
Tepelně technická norma ČSN 73 0540-2/Z1: 2016: Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky ukládá, aby nejvyšší teplota vzduchu v místnosti byla v letním období +27 °C bez nutnosti používat klimatizaci. Faktem ovšem je, že i +27 °C už nemusí být příjemná teplota, zvlášť pokud s přibývajícími hodinami neklesá a narušuje tak přirozený režim a kvalitu života obyvatel. Navíc je řada podkrovních prostor často v letních měsících mnohem teplejší než norma povoluje. Přestože je dokázáno, že spodní strana tmavé střešní krytiny se opravdu může ohřívat až na teploty +80 °C, nemusí to nutně znamenat, že v obytném podkroví bude horké peklo. Pokud tedy mluvíme o novostavbě, která má vyhovět normě a zároveň zajistit příjemné klima pro své majitele, je třeba začít pěkně od začátku – od projektu.
Návrh řešení
Jaká bude teplota pod střechou, závisí kromě orientace i na počtu, velikosti a sklonu oken, zastínění, skladbě střešního pláště, akumulační schopnosti stěn a podlah i na možnosti větrání. Z toho víceméně vyplývá několik možností, které lze již ve fázi projektu zvážit, případně zahrnout řešení do finálního návrhu domu:
- Skladba střešního pláště
- Větrání
- Provedení oken a jejich stínění
Podívejme se proto na jednotlivé body samostatně.
Nepřehlédněte: Aby střecha uchránila teplo a mohla i dýchat
Skladba střešního pláště
Začněme pěkně svrchu – od střešní krytiny. Mezi laickou veřejností, bohužel ale i mezi odbornou, stále ještě panuje přesvědčení, že velký vliv na teplotu podkroví má barva střešní krytiny. Je pravda, že tmavší povrchy se ohřívají rychleji a na vyšší teploty než světlé povrchy. To samozřejmě dokládají i orientační hodnoty činitele pohltivosti slunečního záření (α) různých povrchů střech (dle Pravidel pro pokrývání):
- cihlově červená – 0,6
- tmavý povrch – 0,8
- kov – 0,2
- bitumenový pás – 0,6
Jaký reálný vliv to ovšem má na prostory pod střechou není ovšem nikde přesně deklarováno. Výrobce střešní krytiny Tondach spolu s koncernovými kolegy z Maďarska se této problematice blíže věnovali a provedli řadu měření teplotního chování skládané krytiny s různými povrchovými úpravami. Výsledek může být překvapivý, protože byly sice zjištěny rozdíly mezi tmavými a světlejšími taškami, ovšem v průměru pouze do deseti °C. Navíc se jedná čistě o samotnou tašku, na kterou dnes v konstrukci (tzv. jednoplášťové střechy) narazíme možná v případě stodoly, pergoly nebo přístřešku pro auto. Proto nelze tyto informace vytrhávat z kontextu a je nutno posuzovat stavbu komplexně (viz. dále).
Posuneme-li se ve střešní skladbě níže, dostaneme se k provětrávané mezeře a tepelné izolaci. A právě typ, tloušťka a způsob uložení tepelné izolace by měly být předmětem diskuzí a výpočtů. Izolace má zásadní vliv na teplotu v podkroví.
Tepelnou izolaci lze instalovat třemi způsoby – pod, mezi a nad krokve, samozřejmě s možností tyto varianty kombinovat. Nejpoužívanější vláknitá mezikrokevní izolace bohužel dnes už aktuálním požadavkům nevyhovuje a musí se různě nastavovat a složitě uchycovat, aby tepelně izolační vrstva byla silnější než 20 cm (tak široké krokve se nepoužívají). Izolace pod krokvemi zase omezuje objem obytného prostoru. Jako ideální se tak jeví izolace nad krokvemi a v případě použití kvalitní izolace ani nemusí zvyšovat tloušťku skladby střešního pláště, neubírá z obytného prostoru, snižuje výkyvy teplot v konstrukci a minimalizuje tepelné mosty.
Neméně důležitým faktorem je ovšem ČÍM podkroví zateplit. Můžeme samozřejmě zvolit standardní řešení v podobě polystyrenu, minerální nebo skleněné vlny, foukanou celulózu… anebo se můžeme porozhlédnout po moderním řešení. Jedním takovým je systém Tondach iRoof, který pro dokonalou izolaci využívá polyisokyanurátové (PIR) desky s dlouhou životností a nepoškozují životní prostředí. Systém je dostupný ve třech variantách: jako klasická nadkrokevní izolace iRoof Top, ekonomičtější kombinaci PIRu a vláknité izolace iRoof Uni a „podkrokevní“ variantu iRoof Renova, tam kde (obvykle kvůli památkovým požadavkům) není možné zvedat výšku střechy. Ve všech případech systém iRoof zaručuje stavebnicově jednoduchou a rychlou pokládku a spolehlivý výsledek bez tepelných mostů.
Větrání
Pod pojem větrání lze zahrnout řada věcí, které přímo ovlivňují teplotu v podkrovních prostorech – např. zda, jak a kdy obyvatelé větrají. Zda používají k větrání smart systémy s přístupem k aktuální předpovědi počasí. Zda mají okenní klimatizaci…
Pro správnou funkčnost střechy a její dlouhou životnost bez poruch, je však nezbytné zajistit proudění vzduchu střešní konstrukcí, tedy větrání. To je totiž v orientačních výpočtech velmi často opomíjeným, ale dle dlouholetých zkušeností firmy Tondach naprosto zásadním faktem. Správně provětrávaná mezera spolu s kvalitní tepelnou izolací totiž neumožňuje prostup vyšších teplot dále do konstrukce a v důsledku tedy do podkrovních prostor, ostatně nějaký způsob odvětrání konstrukce vyžadují ve svých podmínkách výrobci jakékoli krytiny pro šikmou střechu!
Kromě standardního bodového větrání pomocí jednotlivých větracích tašek, nabízí Tondach ve svém portfoliu možnost liniového větrání střešního pláště. Ten je na západ od nás zavedeným standardem – větrací průřez liniového větrání, jak již název napovídá, vede po celé délce hřebene, a tak odvádí s větší množství vzduchu, vlhkosti i tepla zpod střešních tašek. V kombinaci s vhodnou tepelnou izolací se tedy jedná o mocný nástroj v boji s vysokými teplotami podkrovních prostor.
Také čtěte: Odvětrání střechy zvyšuje její životnost
Volba oken
Slabým místem v dobře izolované a odvětrané střeše jsou střešní okna. Ta, která jsou umístěna v rovině střechy, samozřejmě umožňují celodenní oslunění a při otevření navíc dovolují pronikání horkého vzduchu ze střešní krytiny do interiéru. Efektivní možností jak tomu zabránit je proto volba svislých oken, například vikýřů. Ne každý investor však stojí o střechu plnou vikýřů, navíc se tím střecha stává komplikovanější na správné provedení detailů a tím pádem náchylnější k případným poruchám.
Světlo v interiéru potřebujeme. Jak však zabránit přehřívání? Především u velkých prosklených ploch toho lze dosáhnout za pomoci speciální fólie, která je zevnitř průhledná ale zároveň zvenčí odráží část tepelné energie dopadající na okno. Nicméně mnohem robustnější a jistější řešení jsou prvky externího stínění ať už vzhledem ke konkrétním polohám slunce v ročních obdobích speciálně navržené římsy (v létě stíní, v zimě kdy je slunce níž na obzorem, umožňují žádoucí tepelné zisky), ale hlavně venkovní žaluzie nebo rolety.
Žaluzie
U nás nejtypičtější vnitřní žaluzie proti přehřívání interiéru nechrání vůbec, je nutné stínící prvky posunout na venkovní stranu. Připomeňme si domy z jižních krajin, kde jsou venkovní žaluzie naprostým standardem. Proč? Venkovní žaluzie okna nejen spolehlivě zastíní, ale i znemožní sálání tepla do interiéru, ochrání skla před nepřízní počasí a navíc je lze instalovat dodatečně.
Venkovní roletu je možné instalovat jak na okna střešní, tak na okna klasická, svislá. Pro tyto případy lze zmínit překlad Porotherm Vario UNI, který lze použít v kombinaci s běžnými překlady, aniž by bylo nutné žaluzii instalovat okamžitě v průběhu stavby.
Zdroj: Wienerberger
Nejnovější komentáře