Pálená taška je ustáleným synonymem pro trvanlivou krásu, perfektní funkčnost a dlouhodobou životnost. Přesto má střecha s krytinou z tašek úskalí, která mohou její životnost zkrátit. Tím nejdůležitějším je její odvětrání.

Na střechách se po staletí objevují různé varianty komínků na hřebenáčích, takže je jisté, že potřeba odvětrat prostory pod střešní krytinou nebyla našim předkům neznámá. Časté byly i pootevřené vikýře nebo podložené tašky u hřebene na venkovských staveních. To všechno jsou ale řešení minulosti. Budoucnost pálené tašky nabízí spolehlivé systémy, které nezklamou. A ani nesmí.

Na odvětrání podkrovních prostor totiž klademe stále větší důraz kvůli podkrovním bytům. Nevhodné, špatné či dokonce žádné odvětrání by znamenalo znehodnocení těchto prostor a milionové ztráty pro investory. Všichni renomovaní výrobci proto mají správné odvětrání jako součást svých technických podmínek, na které se váže záruka. Výjimkou není ani společnost Tondach, která vychází nejen ze svých bohatých zkušeností, ale také z Pravidel pro navrhování a provádění střech, která vydává Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR.

Kde se bere vlhkost v konstrukci?

Vlhkost se do konstrukce dostává z exteriéru i z interiéru. Pokud má střecha správně provedenou doplňkovou hydroizolační vrstvu, vlhkost kondenzuje a steče do střešního žlabu. Horší je to s interiérovou vlhkostí, která vzniká od vaření, prádla, sprchování, ale i pokojových květin. Tato vlhkost proniká přes sádrokartonovou vrstvu a parozábranu do tepelné izolace, kde se přes paropropustnou izolaci dostane do vzduchové mezery. Tam se část vlhkosti odpaří do exteriéru – pokud je vhodně a dostatečně vyřešeno větrání střechy.

Další část kondenzuje a steče do střešního žlabu. Jak je vidět, jde o složitý proces, který může v jakékoli fázi ztroskotat na chybě montáže. Přebytečná vlhkost pak pronikne do tepelné izolace a gravitace ji přes netěsnosti střešního pláště stáhne do obytných prostor. Ještě častější variantou problému je kondenzace interiérové vlhkosti v místě poruchy střešního pláště, které je chladnější než jeho okolí. Výstup je ovšem v obou případech víceméně stejný – mokré skvrny v interiéru a vznik plísní.

Jak na to

Statisticky a fakticky je to právě odvětrání, které dělá u střech největší problémy, v čele s nedostatečným počtem větracích tašek. Následuje nedostatečná výška kontralatí, která opět ovlivní odvětrání, a nakonec chybějící okapničky nebo ucpání nasávacího otvoru plechem či prknem.

V souladu s normami ČSN 73 0540, ČSN 73 1901 a s Pravidly pro navrhování a provádění střech (podobně jako DIN 4108, ÖNORM B 2219, B 4119) mají střechy s odvětraným prostorem stanoveny následující minimální větrací průřezy:

• v okapové hraně 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm² na metr okapu,

• ve střední části plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm),

• u hřebene či nároží nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na jeden metr šířky hřebene.

Pro každý model pálené střešní tašky se proto v souladu s těmito předpisy vyrábějí vlastní doplňkové větrací tašky, které se pokládají v dostatečném množství. V hřebeni a nároží je pak systém větrání doplněn větracími pásy a hřebenáči pokládanými na sucho. Správné množství větracích tašek se stanoví výpočtem dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Průřez kontralatí je standardně a optimálně 60 × 40 mm.

Je tu ovšem ještě jedno úskalí, a tím jsou střechy, které mají krokve delší než 10 metrů. V tomto případě je nutné větrací průřezy zvýšit. Obecně se můžeme řídit pravidlem, že s každým metrem krokve přesahujícím nad 10 metrů délky automaticky zvýšíme požadavky o 10 %. Tedy například u střechy s délkou krokve 11 m musí být u okapu minimálně 220 cm².

Také čtěte: Odvětrání střechy zvyšuje její životnost

Liniové odvětrání, technologie budoucnosti

Doplňkové tašky umožňující bodové odvětrání už zdaleka nejsou jedinou možností, jak střechy správně odvětrat. Novým standardem, jak ukazuje trend v západní Evropě, je takzvané liniové odvětrání, které zohledňuje nejen nejnovější požadavky, ale i zkušenosti z praxe. Větrací průřez je po celé délce hřebene, odvede tak podstatně větší množství vlhkosti než bodové odvětrání.

Liniové větrání lze realizovat pomocí podhřebenových větracích tašek (TPHV). Tondach tyto speciální doplňkové tašky vyrábí pro modely Stodo 12, Falcovka 11 a Samba 11. Rozdíl liniového a bodového odvětrání je přitom nemalý, jak lze vidět například u Stodo 12, kde liniové větrání poskytne o 59 % větší větrací průřez než větrání bodové.

Když si takové odvětrání představíme v ploše střechy, mezi celkovou plochou větracích průřezů bodového a liniového odvětrání je doslova propastný rozdíl. Liniový větrací otvor je přitom samozřejmě chráněn před zanášením prachem a sněhem mantinelem zabudovaným v každé tašce. V hřebeni navíc není nutné používat větrací pás ani klasické větrací tašky. Liniové větrání je tak bezpečnější, levnější, spolehlivější a z hlediska realizace jednodušší variantou, jak střechu udržet funkční a bez vad po celá desetiletí!

Více na www.wienerberger.cz