Stavba rodinného domu je časově poměrně náročný projekt. Proto je vhodné celý proces výstavby připravit a zajistit tak, aby většina prací skončila před příchodem zimy. Ani ta ale nemusí znamenat distanc. 

Odjakživa platilo, že zejména venkovní stavební práce se provádí od konce jara do poloviny podzimu. Pak se hrubá stavba tzv. uspí, zazimuje, zedníci si sbalí „fidlátka“ a buďto se přesunou dovnitř domu, nebo se na staveniště vrátí až s rozkvetlými stromy. Nové technologie a materiály pro zdění dnes délku stavební sezony výrazně prodloužily. venkovní práce už neovlivňují ani tak nízké teploty, jako spíše kratší dny a poněkud ztížené pracovní podmínky. 

Pravda o prověrce mrazem 

Češi berou odjakživa stavbu domu jako investici do budoucna. I proto a právě proto přisuzují nesrovnatelně delší trvanlivost domům zděným než dřevostavbám. A aby takový dům opravdu sloužil generacím, je třeba postavit ho z kvalitních a trvanlivých materiálů a pokud možno co „nejbytelněji“. Zima v tomto úsilí vždycky tak trochu představovala spoustu překážek a poměrně velký problém. Jejím průvodním jevem totiž zdaleka není pouze mráz, ale i další povedení kumpáni. Nárazový vítr, mrznoucí déšť, mrholení, vánice, spousta vlhkosti a voda v různých skupenstvích. Zkušení políři vždycky říkávali a mnozí si dodnes stojí za tím, že stavba prostě musí vymrznout. 

Jedině tak si konstrukce správně „sedne“ a vše se vzájemně propojí a upevní (což má poměrně výrazný vliv třeba na pozdější obklady a pokládku dlažby v dokončené stavbě), materiály se dotvarují, s klesající teplotou se zpomalí důležité chemické reakce, srovná se vlhkost stavebních komponentů a zdiva s okolím, stavba dokonce postupně vysychá… 

Nechat vymrznout, nebo ne? 

Především je třeba vycházet z podloží stavby, z použitého konstrukčního systému a z projektované stavební technologie. V dřívějších letech se vymrznutí stavby praktikovalo naprosto běžně, neboť se stavěly převážně podsklepené domy (a neexistovaly kvalitní hydroizolace), z tradičních pálených materiálů a dílo tak od prvního kopnutí do země až po kolaudaci často prošlo i několika zimami za sebou. Dnes se stavby zhotovují řádově za pár měsíců a tomu odpovídají i stavební technologie. Staviva (cihly…) s broušenými povrchy umožňují zdění na tenkou spáru, místo malt se používají speciální lepidla i omítky, což eliminuje množství vlhkosti vnášené do zdiva. Vymrznutí zdiva tedy nebývá nutné. 

Jinak je to s podložím a základovými konstrukcemi, tedy se založením pasů a betonáží základové desky. Pokud je například pod podkladním betonem, zhotoveným ještě před zimou, nenamrzavá zemina (např. štěrk) a vnitřní nosné stěny budovy jsou založeny v tzv. nezámrzné hloubce, je vše v pořádku. V nezámrzné hloubce (v našich zeměpisných šířkách v úrovni 80 až 140 cm pod povrchem rostlého terénu, v závislosti na druhu zeminy) nedojde k promrznutí zeminy ani v chladné části roku. To zaručuje, že základy stavby zůstanou stabilní. Problémy však nastávají v případě, kdy podkladní zeminu tvoří například jíl. 

Obecně stavební práce není vhodné provádět při teplotách –5 °C a nižších. I proto většina stavebních firem plánuje práce tak, aby přes nejchladnější měsíce v roce pracovaly pouze v interiéru. Venkovní činnost se omezí na tzv. suché práce. 

Zdroj: Můj dům