Cihly prošly v průběhu posledních dvou staletí velkým vývojem. Z původní plné cihly se stává keramický blok o podstatně větších rozměrech. Důraz je přitom kladen na dobré tepelně izolační, akustické a difuzní vlastnosti. Z cihel a tvarovek se stávají především funkční prvky, které jsou skryté pod omítkou.

Technologie výroby cihel v 19. a 20. století

V 19. století se postupně vylepšuje technologie výroby cihel. Pece na pálení cihel původně neměly komíny. To byla častá příčina požárů. Kvůli nestejnoměrné teplotě v peci měly cihly rozdílné mechanické vlastnosti. Začaly se tedy stavět pece kruhového půdorysu a s vysokým komínem. Do těchto pecí se dávaly cihly až po vychladnutí, což zase prodlužovalo proces výroby. Tento problém vyřešila tzv. Hoffmanova pec, kde cihly byly po celou dobu procesu na jednom místě v jednotlivých komorách a pohyboval se pouze zdroj tepla-oheň. Vylepšená oválná Hoffmanova pec pak umožnila kapacitu výroby cihel ještě navýšit.

Ve 20. století nahradily ruční a koňskou práci stavební stroje. Díky vynálezu spalovacího motoru těžily jíl buldozery, rypadla a další těžká technika. Vznikají také nové třídící a mlecí stroje. Cihly se vypalují v tunelových pecích pomocí plynových tryskových hořáků, kde dále chladnou a nakonec vyjíždějí ven hotové. Ke konci 20. století pak elektronické systémy řídí a kontrolují většinu výroby.

Od plné cihly k cihle voštinové

Pálená cihla ve své původní podobě přestala být zajímavá. Již na začátku 20. století vznikaly snahy o odlehčení cihel a vylepšení jejích tepelně izolačních vlastností. Postupně se tak stává z cihly plné cihla dutinová, kde tepelným izolantem je vzduch. Nejprve se do jílu začaly přidávat jiné materiály jako třeba piliny, které po vypálení v peci zanechaly v cihle malé dutiny. Takové cihly však měly mnohem menším pevnost, a tak se začaly vyrábět cihly s příčnými dutinami. Svislá keramická žebra v cihle, která od sebe oddělují jednotlivé dutiny, zajišťují dobré mechanické vlastnosti.

Díky nižší hmotnosti mohou být tyto keramické bloky mnohem většího rozměru než tradiční plná cihla. Větší velikost cihel pak také umožnila rychlejší výstavbu.

Cihlové tvarovky v 20.století

Cihlové bloky nebyly jedinými stavebními prvky vyrobenými z keramiky. Od počátku 20. století se staly oblíbenými keramické stropní tvarovky-Hurdisky, které v kombinaci s ocelovými nosníky tvořily stropní desku. Později byl tento systém nahrazen keramickými stropními systémy složenými z keramických nosníků, keramických vložek a železobetonu.

Dále se začaly vyrábět keramické překladové tvarovky nad okenní a dveřní otvory. Díky nim se snadno vytvoří kapsa do které se nalije beton a vloží ocelová výztuž.

Ve městech se z cihel stavěly ploty se zděnými sloupky. Vyráběly se plotové tvarovky tvořící stříšku podezdívky a tvarovky pro hlavice sloupů. Dělaly se také speciální výplňové plotové tvarovky, jejichž žebroví vytvářelo ornamenty.

Také lícovky prošly svým vývojem a vyrábějí se jako dutinové. Na fasády nebo i do interiéru se také používají lícové obkladové pásky, které se vyrábějí řezáním lícových cihel.

Cihlové tvarovky v 21.století

Cihlové bloky se v 21.století neustále vylepšují. Čím dál tím vyšší nároky na tepelné vlastnosti obvodového zdiva a snížení pracnosti jeho výstavby nutí výrobce cihel hledat nové možnosti vylepšení. Do cihlových dutin se integrují tepelně izolační materiály jako je kamenná vata nebo extrudovaný polystyren.

Dále také upadá klasický maltový spoj cihel. U cihel se začíná objevovat spoj na pero a drážku v kombinaci s velmi tenkou vrstvou malty o tloušťce 1 mm. V současné době se cihlové bloky spojují zdící pěnou nebo lepidlem.

Lucie Suchárová
Foto: iStock