Cihly mají v historii lidstva dlouhou tradici. Z archeologických nálezů a dochovaných staveb se dozvídáme, že lidé používali cihly nejen jako nosný stavební prvek, ale i jako prostředek umožňující dekorování fasády. Díky možnostem tvarování a opracování cihly vznikají po celém světě jedinečné stavby.

Historie pálené cihly

Cihly v nepálené formě se používaly pro stavění již několik tisíc let před naším letopočtem. V období Mezopotámie lidé zjistili, že vypálením v peci mají cihly lepší pevnost a odolávají povětrnostním vlivům více než nepálené cihly. Důležitější stavby tedy začaly být stavěny z pálených cihel. V souvislosti s pálením v peci se objevuje i glazování, díky němuž mohly být cihly barevné. Ve městě Babylón, které bylo celé postaveno z cihel, byly mozaikou z barevných cihel vyzdobené brány a významné budovy.

Také ve starověkém Římě se stavěly domy z pálených cihel. Na římskou tradici navázalo cihlářství ve středověku. Výroba cihel probíhala tam, kde byl dostatek zdrojů pro jejich výrobu a naopak také nedostatek stavebního kamene. Pálené cihlářské zboží se po staletí používalo jen jako doplněk kamene, hlíny a dřeva.  Cihlářské výrobky patřily dlouhou dobu k materiálům dražším než kámen a dřevo, proto se více používaly na stavbách panských, církevních a měšťanských. Na některých územích, kde nebyl vhodný lomový kámen, se objevují i cihlové klenby.

U nás začíná rozvoj cihlářství v 12. století. V 13. století se k nám z Francie a Flander dostává výroba masivních cihel, tzv. Buchet. V 14. století vzniká v Praze cech cihlářů. Od počátku 15. století se cihla stává běžně používanou stavebninou ve městech. Od 2. poloviny 18. století kvůli požárům přibývalo komínů z cihel a cihelných podlah na půdách. Dalším významnějším obdobím z hlediska vývoje cihly se stává až průmyslová revoluce v 19. století. V 80. letech 19. století se ustálil klasický formát cihly 290×140×65 mm.

Tradiční cihlové stavební prvky

Od středověku vznikaly v Evropě cihelny, kde se z místní hlíny vyráběly cihly. Až velký rozmach výstavby měst v 19. století si vyžádal vybudování cihelen v každé větší obci. Cihelny fungovaly až do 2.světové války, kdy byla většina menších uzavřena. Jejich provoz pak již nebyl obnoven.

Nejvíce se vyráběly cihly plné, jejichž kvalita a vlastnosti se odvíjely především z typu použitého jílu.

Specifickou skupinu zdících prvků představují lícové cihly (tzv. lícovky), které mají tvar cihly  a jsou určeny k zdění režného zdiva. Jejich hladký povrch tvoří glazura, která odolává nepřízni počasí.

Díky budování továren v 19. století vznikly komínovky (radiální cihly) pro stavbu komínů. Rozměry komínovek byly nejčastěji 270×170×110 mm.

Speciálně tvarované cihly se nazývají tvarovky. Patří sem například falcovky, které se používaly k vyzdívání ostění oken a dveří. Také římsovky, které se používaly k vykládání říms. Byly to dlouhé cihly zpravidla o formátu 460x150x70 mm. Dále se na některých stavbách objevovaly různé ozdobné tvarovky v podobě rozet. Jiným rozšířeným typem byly pokosky neboli šrekovky na profilování říms a okrajů štítů. Další skupinu představovaly plotovky ke stavbě plotů.

Díky vysoké teplotní odolnosti se pálená hlína objevovala ve staveních v podobě dlaždic. Nejčastěji používaná byla na půdě. Běžný formát byl 200×200×40 mm, ale dělaly se i v menším formátu150×150×25 mm nebo větším 300×300×50 mm.

Životnost cihel

Cihla má takovou pevnost, že je možné z ní stavět až pěti-patrové domy bez železobetonové nosné konstrukce. Nároky na údržbu cihlového domu jsou minimální. Samotná cihla z pálené hlíny odolá vodě i mrazu. Ve spojení s maltou pak tvoří zdivo, které má životnost větší než sto let, pokud je chráněno před atmosférickými srážkami. Důkazem toho je řada historických cihlových budov, které zůstávají bez poškození zachovány. Oproti kameni nebo betonu mají navíc dobré tepelně-izolační a paropropustné vlastnosti.

Recyklace

Požadavky na udržitelnost a využití odpadu se propisují i do staveb. Existují moderní recyklační technologie, které ze zbouraného cihlového zdiva vyrobí cihly nové. Tento proces zahrnuje čištění cihel od spojovacího materiálu, drcení, smíchání s jinými surovinami pro výrobu nové směsi a vypalování v peci. Takto vzniknou cihly pro nové stavby, které šetří životní prostředí.

Lucie Suchárová
Foto: iStock